Eliška jezdí sama na kole bez malých koleček
Tak jsem se dočkali! Eliška odložila kolečka a začala jezdit sama. Tatínek ji před týdnem přes nevoli maminky odmontoval šlapky z kola (prý to nebylo tak jednoduché jak čekal), aby se Eliška naučila rovnováhu a za týden ji tam šlapky znova namontoval a Eliška sedla a jela, no, koukali jsme jak trubky. Hlavne ji to moc bavi, tak ji v pondeli maminka vzala po školce k Botiči a ona se pro změnu docela bez problémů naučila sama rozjíždět. Tak asi o vikendu přijde na řadu první cyklovýlet, necháme se překvapit:-)
Fílovo prvni hodnoceni od paní učitelky
Tak se přiblížilo 1.čtvrtletí v 1.třídě a napnuti jsme očekávali slovní hodnocení od paní učitelky a tady je: Učivo předepsané osnovami zvládá. Vyjadřuje se rozvážně, uvažuje samostatně při pochopení jednoduchých dějů. Chápe časové a množstevní údaje. Čte plynule a bez slabikování. Kvalita psaní je dobrá, úprava pěkné. Nutné dbát na uvolňovací cviky. Matematiku zvládá velmi dobře.
Maminka čekala, že to bude více osobní, ale jak ji řekla babička z Loun ” Co bych chtěla?” si řekla,že vlastně ano. Nicméně, co se pak bavila s ostatními maminkami, tak paní učitelka napsal hodnocení všem dětem stejné...
Filípek má školu rád,líbí se mu tam, ke dnešnímu dni má v notýsku 45 jedniček a 2 dvojky z pracovní výchovy. Už i 3x vyhrál matematického krále, tak co si více přát. Teď ještě nacvičíme na češtinářského krále a nebude to mít chybu:-)
Škola levou zadní
Filípkovi jde škola levou zadní. Ani jsme se nenadáli a už čte. První slabikář si celý přečetl za cestu k Jánoškovi do Tábora.
A teď miluje kvízy. Napíšeme mu krátké otázky a on na ně odpovídá. A body stratí opravdu málokdy.
Dnes, za odměnu jak mu to jde, dostal cestovní Scrable a vypadá to, že ho ta hra nadchla. Máme se opravdu na co těšit.
Z Filípka je školák a z Elišky školkačka
Tak je tady dlouho očekávané 1. září 2009 a sním další velká změna. Eliška jde dnes poprvé do školky (K podjezdu – kam jinam) a Filípek zasedne poprvé do školní lavice (Mendíci to jistí).
První vyrazil jako obvykle taťka s Eliškou do školky. Eliška se tam “Hjooozně” těšila, takže místo abychom rozvážně kráčeli, dávali jsem si ke školce závody.
Splnilo se jí dokonce i tajné přání a jako značku ve školce má kočárek (tipoval ho tatínek a Filípek).
Zato maminka projevila svůj sklon nic neuspěchat a tak první cesta do školy byla oproti plánovaným 7:30 až v 7:45. Vůbec to ale nevadilo, protože prvňáci začínali až v 8:10.
Pro každého prvňáka si přišel nějaký deváťák a dovedl ho do třídy. Filípek si vybral místo ve druhé lavici u dveří.
Po 30 minutách pustili do školy i rodiče, aby se mohli seznámit s paní učitelkou a podívat se, jak se děťátkám ve škole líbí.
Eliška jela poprvé sama na vleku
Na dnešek bylo náplánované lyžování na Bouřňáku. Fíla ráno prohlásil, že ho bolí v krku a tudíž s námi nejede, tak zůstal u babičky a vyrazila lyžařská skupina ve složení maminka, tatínek a Eliška. Na Bouřňáku sněžilo, ale na parkovišti bylo docela volno a na velku v Údolíčku to vypadalo také dobře, tak jsme naladěni vyrazili. Bohužel po pár jízdách se k vleku dostavilo plno malých prďolů a jak jsme zjistili, konají se tu závody lyžařské školy, což pro nás znamenalo frontu na cca 15min, což jsme vzdali a vyrazili na pidivlek naproti na loučce a za dvě čtyřhodinové dospělé jízdenky běhali s Eliškou na horu podél vleku a poté dolů. Elišku to ovšem ohromně bavilo a jako jízda na vleku, tak sjezd dolů jí šel moc dobře, akorát když vystupovala z vleku, tak zůstala stát a ani se nehla… Tatinka jsme poslali, aby si na chvíli zajezdil na větší sjezdovce a nám mezitím na sjezdovce vyrostla závodní slalomová dráha, která se Elišse moc líbila a musela ji hned vyzkoušet. Dokázala krásně zatáčet a tyčku shodila jenom jednou.
Poté prohlásila, že chce jezdit sama i na “velkém” vleku v Údolíčku a začalo tedy přemisťování zpět. Závody už naštěstí skončily, tak jsme vyrazily-zatím bez tatínka, tak maminka přemýšlela, jak to s Elou uválí, ale nakonec se objevil i tatínek a bylo vyhráno. Oznámily jsme mu novinu a vyrazili k vleku. Na potřetí se podařilo Elišce nastoupit a dojela až nahoru, kde hodila tlamu, ale svoji první jízdu zvládla na jedničku! Další už ale raději jezdila s tatínkem na koleni:)
Maminka si vyzkoušila novou výbavu a byla moc spokojená, akorát ty zatáčky do prava jí ještě moc nejdou:(
Protože Eliška tak krásně lyžovala – koupili jsme permici na 4h a opravdu ty 4h prolyžovali, naslédovalo bobování (jenom jede sjezd, ale málem s bouračkou do auta na parkovišti) a hospoda, kde nesměly chybět hranolky, které jsou poslední dobou na vysokém stupínku popularity. Maminka s tatínkem si dali polívčičku a mohlo se vyrazit směr babička, kde na nás čekaly ovocné jahodové knedlíky a Filípek.
Ples po 7 letech+první návštěva loutkáče v Lounech
Tak vyrážíme do Loun, abychom po 7 letech zašli opět na ples a tentokrát nás čeká hasičský v Lenešicích. Maminka si chtěla vzít své “oblíbené” modré plesovky, ale bohužel zjistila, že už opravdu vyšly z módy, takže pro tentokrát půjde v kalhotech. Tatínek si pro změnu zapomněl v Praze košili, ale naštěstí našel nějakou v Lounech. Maminka si ještě raději přibalila boty na aerobic, pro případ, že by lodičky, které měla zatím jednou na sobě zklamaly. Tak přípravu bychom měli za s sebou a můžeme vyrazit.
Protože vyrážíme s mladými, Ondra bude spát také u babičky. Vyzvedli jsme ho už v 16h, aby se kluci mohli užít a “užití” začalo hned od začátku- Fíla běžel Ondru přivítat tak vehementně, že narazil do hrany zdi a trefil se těsně vedle levého oka a udělal jsi pěkného monokla.
Před osmou už byl přistaven taxík z Lounskýma mohlo se vyrazit. Lidí bylo na place poskrovnu a to lístek byl za hubičku (100,-Kč). Zaplnili jsme celý stůl, dorazil i bratránek Honza s Olinou. Začala hrát muzika a kupodivu jako první vyrazil na parket brácha s Bohuš – hráli Krystínku od Nagyho a to měl brácha vždycky rád a teď když je na to Bohuška špatně se ploužáček “hodil”. My je následovali za chviličku. Maminka měla natažený lýtkový sval z lyžování, tak měla stižené podmínky, ale nebylo to na výkonu moc znát. Klasicky se jí moc motala hlava při polce (po pár frťanech už při jakékoliv otáččce) a při džajfu taky nepředváděla moc uspokojivý výkon. Po první sérce začala frťanová spoušť (trvala až do odchodu), kterou jsme moc nepochopili, ale takhle se prý na vesnici žijě a je to dřina, jak to komentoval strejda Péťa. My otočili asi 5kol, ale ostatní alespoň dvakrát, no možná i třikrát tolik… Začínali jsme vidět hory v neděli špatně... Koupili jsme si i 6lístků do tomboly (lístek stál 10,-Kč), ale spěšný jsme bohužel nebyli. No, nakonec jsme vydrželi skoro do 3h, ale zhodnotili jsme to jako něco, co už si asi necháme rádi ujít a usoudili, že tancování doma v obýváku je pro nás asi přínosnější!
Děti jsme po minulé zkušenosti nechali spát dole a hned jak jsme dorazili, jsme je šli zkontrolovat. S údivem jsme zjistili, že místo vedle Fíli je opět volné, Ondra ležel v obýváku a ve vaně se namáčelo pozvracené povlečení. Tak jsme vyrazili do postýlky a “těšili” na další noční historku. Jak jsme se poté dozvěděli, Ondra proložil noc zvracením a ani on a ani babička se moc nevyspali…
Původně jsme chtěli v neděli Elišce splnit přání a jet ještě na hory, ale bohužel jsme to nestihli a konalo se jenom divadílko. Po obědě jsme vzali děti a Ondru a vyrazili do loutkáče – hráli Šípkovou Růženku a dětem se to moc líbilo. Lidi zaplnili skoro celé divadlo a za cenu 20,Kč za lístek jsme zhlédli vcelku povedené půlhodinové představení. Děti to měli docela jako dobrodružství seděli sami ve třetí řadě a poté si mohli jít i sami ošahat loutky, což se hlavně Fílovi moc líbilo.
Večer Martin kvůli navě nakonec nevyrazil ani na svůj oblíbený hokej, takže prozatím u nás doma platí heslo: Na ples zatím zase dlouho ne, nejdříve za 7let!
Maminka si koupila novou lyžařskou výbavu
Tak dneska je pro maminku velké den- jedou se koupit lyže a přeskáče. Mamka měla trému jak na maturitu, moc dobře ví, jak koupila minulé přeskáče a jak obecně “umí” koupit boty, takže obavy, že zase koupí špatně a k tomu ještě za plno peněz byly velmi silné... Taťka byl tak hodný a obvolal několik obchodů, aby zjistil, kde mají lyže, které má pro mě vybrané a jediný, kdo měl takto maličké, byl krámek můj sport v Revoluční – tak se člověk aspoň po letech podíval i do těchto koutů města. Zaparkovali jsme v Palladiu a když jsme se vymotali ven, vyrazili směrem ku krámu. Venku pršelo, ale našemu “nákupnímu” týmu to vůbec nevadilo, akorát po těch mrazech to byl nezvyk.
Krámek to byl příjemný, ujal se nás i velmi příjemný pan prodavač a začali jsme přeskáčema. Mamka si vyzkoušela a první a moc z nich nadšená nebyla, nedokázala se do nich ani skoro dostat, o zapínání ani nemluvě a opětně jí přišlo, že to není ono- vyzouvala se pata a prsty také trochu tlačily. Tak jsme šli na další a světe div se, ty seděly jako ulité a po cca půl hodině bylo rozhodnuto, že to budou ty pravé. Vyhráli to Atomic -Hawk 80 a mamka ani jiné než Atomic nezkoušela, protože tato firma začala dělat vytápěné přeskáče a to bylo něco, co musela mamka rozhodně vyzkoušet! Lyžičky opravdu měli, takže akorát s hůlkama jsme nebyli úspěšní, ale ty se dokoupí později. Ještě mamku ukecávali do přilby, zatím odolala, tak uvidíme na jak dlouho.
Filípek jde na zápis do školy - ZŠ Mendíků
Tak dneska je pro Filípka je velký den- čeká ho totiž zápis do školy. Domluvili jsme se, že vyrazíme v pátek, protože nám na dni otevřených dveří řekli, že pátek bude volnější a nám to i kvůli koníčkům více vyhovuje. S taťkou jsme se shodně rozhodli po absolvování dni otevřených dveří, že Fíla začne chodit do ZŠ Mendíků.
Na zápis jsme hezky vyrazili celá rodina i s Eliškou a když jsme dorazili, opravdu tam skoro nikdo nebyl , tak jsme se akorát svlékli a šli na řadu. V učebně byly připravené 4 stanoviště s kolu pro budoucí prvňáčky. První stanoviště bylo počítání a čísla, takže Filípek byl spokojený a hnedky hotový. Další stanoviště byly o tvarech a o barvičkách a také Fíla maloval – vybral si, že namaluje tatínka a namaloval ho moc krásně – udělal mu i na každé ruce pět prstů! Eliška dostala také papír a namalovala krásné kroužky. Na stanovištích úkoly zadávali děti z vyšších tříd a paní učitelka jenom dohlížela, jak se mu daří. Poté to zhodnotila, že Fíla je moc veselý a šikovný kluk a že si myslí, že nebude žádný problém. Po splnění všech úkolů Filípek dostal reklamní taštičku pro prvňáčka a také si mohl vybrat dárek, které vyrobili děti z vyšších tříd. U Fíli zvítězil papírový panáček s košíčkem a kuličkou a kolem je dostat kuličku do košíčku. Eliška si vybrala dřevěný domeček.
U Mendíků jsou rychlý a tudíž vyrozumění o přijetí nechodí poštou za několik dní po zápisu, ale dostanete ho hned v den zápisu v počítačové učebně. Tak jsme se vypravili do počítačové učebny (Filípek ji moc dobře zná, chodí tam na přípravné hodiny se školkou), vyzvedli si vyrozumění o přijetí a děti si mohly pohrát na počítači, pokud by chtěli. Fíla chtěl, tak dostal Alíka, na kterého je z této učebny zvyklý, no a Eliška když viděla Filípka, tak chtěla taky něco dělat, ale to co měl Fíla bylo pro ni těžké, tak “vyfasovala” pexeso a vedla si moc dobře, pexeso jí opravdu moc jde, určitě lepší než puzzle…
Taťka cestou domů koupil na oslavu Míša řezy a poté, co jsme je snědli, jsme zabalili a vyrazili směr Liberec na lyžařský víkend.
Filípek si vybírá koníčky
Jak už tomu každý rok bývá, zeptali jsme se na začátku školního roku opět Filípka, jaké koníčky by chtěl dělat. Vybral si plavání, fotbal a tenis. Naštěstí si už nevzpoměl na hokej, o kterém mluvil v létě, protože ten už bychom opravdu nikam nenacpali.
Takže Filípkovo týdenní koníčkovej rozvrh vypadá následovně:
Po: 15:40-16:20 – plavání, 17:00-18:00 – tenis
Út: 16:00-17:00 – fotbal
St: 17:00-18:00 – tenis
Čt: 9:00-9:40 – plavani, 16:00-17:00 – fotbal
Vypadá to jako pěknej zápřah, ale na Filípkovi to rozhodně není znát. Spíš se ještě po tréninku potřebuje vyběhat. Maminka by mohla vyprávět.
Eliška - plaváček a cyklista
S novým školním rokem začalo i plavání v Juklíku, a protože jsme začali plánovat Reunion, tak začala Eliška chodit i na přednáhrady, takže chodí dvakrát týdně.
Jenže ani to jí není dost. A tak si vymohla na tatínkovi, že by chtěla ještě ve středu na další plavání.
Pikantní to bylo ještě díky tomu, že Eliška jako první aktivitu dnes absolvovala svůj první cyklovýlet. Nasadila si Filípkovo přilbu, taťka jí donesl kolo na křižovatku a Eliška s taťkou v zádech vyrazila.
Zprvu si taťka myslel, že to bude jen popojížďka z jedné strany ulice na druhou a zpátky, ale Eliška se do toho obula, a tak se z toho stal více než hodinová projížďka. A to hlavně díky tomu, že pokaždé, když dal taťka Elišce na výběr, kudy pokračovat, vybrala si delší trasu.
Takže pro znalé trasa: od křižovatky Kloboučnická k Oáze, pak zadem k přechodu u školky, doleva k podjezdu, podél Botiče celou trasu až za školu, pak ke Komerční Bance a podél obchodů do kopečka až k nám na křižovatku.
Eliška si to ještě chtěla prodloužit, ale nakonec si vzpoměla ještě na to plavání a rázem měla jasno. Jelo se na Barandov.
Jenže tam bylo zavřeno, a tak i přes to, že Eliška Podolí nemá příliš v lásce, nakonec raději než den bez plavání, zvolila to Podolí.
Lístek tu prodávají minimálně na 1,5 hodiny a to jsem byl přesvědčenej, že namůžeme vydržet. Nakonec jsem se přepočítal a turniketem zpět jsme ve spěchu procházeli přesně poslední možnou minutu. Eliška si to opravdu neskutečně užívala a přeplavat cca 40m bazénu s ježečkem jí nedělalo příliš velké potíže.