Dovolená Rakousko-Itálie 8.8.-27.8.2010
Tak jsme vyzvedli dětičky od babičky z Dobroměřic, kde strávili 4 dny i s Ondrou a moc si to užili, akorát počásko jim nepřálo a docela hodně pršelo, abychom mohli vyrazit zase na společnou dovču.
Na neděli jsme naplánovali odjezd do Rakouska, abychom si také pěkně protáhli tělo po kopcích. Taťka zatoužil po větších kopcích a děti vyzkoušet na feráty, tak rozhodování bylo vcelku lehké. Původně to měly být Korutany a pak Dolomity, ale nakonec maminka objevila feráty pro začátečníky v Raxech a na Hohe Wandu, tak se vyráželo směr pod Vídeň. Hlásili docela deště, ale stejně jsme vyrazili a doufali, že to zvládneme. Na hranicích šel Martin koupit rakouskou dálniční známku a při té příležitosti zjistil, že nemá techničák. Tak co teď? Maminka se při projíždění Pálavou docela natěšila, že sem někdy vyrazíme aspoň na prodloužený víkend, tak teď měla příležitost si to vyzkoušet doopravdy. Taťka nás vyhodil v kempu u rybníka a vyrazil na otočku do Prahy pro techničák.Nejdříve jsme chtěli děti zahnat co nejdříve spát, že bychom brzo ráno vyrazili a stihli ještě nějakou ferátku, ale protože se nám ještě rozjel zip na stanu (ale po chvíli zase fungoval) a otevírala se otázka, jestli v pondělí nekoupíme raději na cestu nový, dal nám taťka povolení vyrazit do letňáku na Jak vycvičit draka. A ještě že nás pustil, film slavil úspěch.
Ráno taťka obvolal těch několik krámků se stanama, ale je bohužel konec sezóny a stany nejsou skladem, tak to risknem a budeme doufat, že zip vydrží i ty 3 týdny cesty.
Se sluníčkem jsme vyrazili směr Rakousko. Večer si udělali první poloferátový výlet, dětem se to moc líbilo, hlavně precvakávání ferátovačky, opětně přehodnotil plán a nakonec vyrazili nejdříve do Raxů do tábořiště, ikdyž byl původně plánu kemp u Hohewandu. Tábořiště super, místo pro nás bylo, tak začalo stavění stanu a příprava večeře a rychle spinkat, zítra nás čeká první opravdovější feráta.
Ráno jsme zjistili, že směrem, co jsme měli vyrazit akorát začali opravovat silnici, tak byla další změna a nakonec se šla úplně jiná feráta, ale stála za to. Dětem se to moc líbilo a tak dostali přídavkem ještě jednou mnohem delší a hezčí Bismarksteig. Když jim to tak hezky šlo, neváhali jsme a na další den naplánovali další ferátu, teď už stupeň B a děti ji opět bez problémů zvládnuli, jen závěr suťákem jim nedělal dobře. Dolů jsme utíkali před bouřkou a na parkovišti opravdu začalo poprchávat.
Další den musel být krizový a protože nám přálo počásko, vyrazili jsme na místní koupalko za 3,90EUR. pak nám začalo pršet, ale to nám nevadilo, hráli jsme hry a děti budovali přehrady a i tak jsme vyrazili aspoň na krátký výlet poděl říčky, u které jsme bydleli. V oblasti jsme ještě podnikli výlet soutěskou, který se dětem moc líbil a u chaloupku na konci cesty byla ještě třešinka na dortu v podobě první céčkové ferátky na malá skalnatý bobek nad chajdou.
Nastal čas na Hohewand, kde jsme udělali jednu ferátku a spíše než feráty se nám v oblasti zalíbil Klettergarden, kde to vypadal, že i mamka začně lézt, ale bohužel nás déšť vždycky vyhnal, takže holt máme důvod se sem někdy vrátit v budoucnu. Na Hohewandu je take hezký Zoopark, který si děti moc užili – krmili zvířatka, běhali po parku a hřišti. První den taťka na parkovišti před Zooparkem rozložil kuchyňskou vybavičku, židličky a stoleček a udělal nám úžasnou rybku k večeři. V oblasti se nám moc líbilo, ale počasí (déšť) a konec platnosti dálniční známky nás donutil zvednout kotvy a vyrazit směr Korutany. Celou cestu lilo jako z konve, tak jsme čekali, co nám Korutany předvedou.
Za tmy jsme dorazili do městečka, kam jsme chtěli, ale mamka netrefila původní kemp a skončili jsme sice v pěkném, ale na nás drahém kempu plného Holanďaků (38EUR). Mamak bojuje se škrábáním krku, tak dopoledne propotila ve stanu a odpoledne jsem se prošli trochu soutěskou a hlavně objevili fotku feráty u vodopádu a bylo vyhráno, co se bude další den odehrávat. Feráta Klammer steig (či tak nějak) byla fakt úžasná, ale taky docela náročná. Když jsme objevili začátek, tak jsme zjistili, že je pro děti od 12 let a stupeň C. Na nástupu se akorát připravoval dětský zájezd, který Martin chtěl pořád předstihnout, ale ve finále jsme byli rádi, že jsme je pustili, protože naše tempo bylo nakonec pomalejší. 3 mosty přes řeku, několik převislých lezení,mokrá skála, kolmé stěny, to je jen krátký výtah toho, co jsme prošli. Ruce nás boleli, ale radost, že jsme to dokázali byla mnohonásobně vyšší a tento den se rozhodně zapsal do nejdne této dovolené. Sladkou odměnu ve formě zmrzlinky jsme si užili v nedalekém hostinci. Nejbližší kemp, co jsme objevili měl bazén a byl za vcelku rozumnou cenu (24EUR), tak rozhodování, jestli zůstáváme nebo ne bylo velmi jednoduché. Děti si další den užívali u vody a odpoledne jeli nakoupit, ale měli raději zůstat doma – Fíla si zavřel prst u dvěří auta a docela dost vytrpěl. Nehet nakonec slezl a říjnu začal růst nový.
Konečně se taťka dočkal a nastává přemístění do Dolomit. Počasí je jak ze žurnálu, teploučko, sluníčko svítí, no lepší jsme si to už nemohli přát. Volíme výlet na Štrůdl s výhledem na Tre Cime a rozhodně jsme neprohloupili. Pro nocováné volíme lokálně nejvýhodnější kemp, ale pro maminku dosti sociálkově slabý kemp pod Tre Cime. Počasí má být dobré ještě asi 3 dny, tak neztrácíme čas a hned další den vyjíždíme nahoru k Tre Cime a kluci jdou ferátu na Patternkofel a holky pohodičkou po cestičke k chalupě Drei Zinne Hutte, kde mají spicha s klukama. Kluci to natáhli, takže okruh okolo Tre Cime dokončujeme se západem slunka, pohledy nádherné, nicméně Fíla toho už má plné brýle a mamka taky, neboť škrábání krku získává na intenzitě, ke kterému se ráno přidal ještě zánět spojivek. Krizový den volíme Barrosa trasu – dětem jsme říkali – vyjedeme lanovkou a pak půjdeme po hořejšku po rovince a pak seběhneme dolů. Ale jak se ukázalo byla to pěkná drznárna a žádná slibovaná rovinka,ale pěkně nahoru do sedla a dolů ze sedla a pak hned nahoru do sedla a zase dolu do sedla, převýšení docela slušný, u posledního výstupu to Martin s Eliškou už otočili, ale naštěstí se podařilo Elišku ukecat a cestu dokončit v plánovaném rozsahu. Vracečku dolů děti běželi,takže jsme předbíhali i dospělé a díky tomu stihli ještě zmrzlinku za odměnu.
Přemístili jsme se do posledního kempu v Cortině (maminka se tuze těšila ne čisté sprchy a dočkala se:-) a zašli na slibovanou pizzu. Poté, co tatínek postavil stan se strhnul takévý slejvák, že přemistoval stan, tam, kde nebude plavat, tam ta hlína vůbec nevsakovala vodu. Kempík je u vody, takže děti jsou v sedmém nebi a jsou pořád u břehu. Nejřív do vody spadla Eliška a pak Fíla zkoušel, jestli gumička u gumáků je nepropustná a zjistil, že není, tak si taky pěkně zmáčel gumáky a tím se poté jejich hrátky omezili pouze na stavěné ze břehu.
V Cortině jsme podnikli úžasný výlet k vodopádům a vylezli 2 ferátky pod vodopády, vyvezli se lanovkou do středu Dolomit, kde jsme měli všechny hlavní kopce jako na dlani a poté seběhli dolů k autíčku a po cestě ještě prozkoumávali úkryty vojáků z první světové války.
Děti si chtěli ještě užít babičku a dědu ve Zdicích, počasí se mělo stejně kazit a v týmu již začínali být i únava (tedy kromě tatínka), tak jsem náplanovali odjezd s tím, že když bude hezky, uděláme ještě výlet k jezeru a když ne, tak pojedeme rovnou. V Tobblachu jsme ještě stihli slízat nejlepší letošní zmrzlinu a poté přišel takový slejvák, že jsme rovnou vyrazili domů. Původní cesta měla být po dálnici, ale když jsme sliželi ty bouračky, vzali jsme to po normální a nelitovali jsme – jelo se dobře, pak se to roztrhalo a byly super výhledy a v Kitzbuhlu jsme stihli ještě otevřenou Billu, tak se dokoupili zásoby rakouského zboží na doma:-)
Komentáře jsou uzavřeny
Půjčení dětiček mezi prázdninami u babiček - 30.7. Běh Karlínským sadem 2010