Vánoční prázdniny 27.12.-2.1.11
Tak letos máme všude plno sněhu, tak jsme si naplánovali lyžování. Jen nebude asi moc intenzivní, neboť se nám taťka musí zotavit ze svého zánětu šlach.
Takže v pondělí jsme vyrazili na zimák, kde si děti samy zabruslily (taťka si brusle zapomněl a mamka je stále nemá). Ještě před zimákem stihli děti s tatínkem udělat na zahradě u babičky základ na iglů.
V úterý jsme vyrazili na Bouřňák. Počasíčko bylo úžasný, azuro, ale foukal vítr a byla zima (asi 8 pod nulou). Nejdříve jsme si museli vyčkat frontu na parkoviště, neboť se nahoru nedalo dojet a všichni parkovali na dolenním parkovišti. Když jsme zakoupili lístky, akorát se rozbila kotva nahoru na Slalomák, takže jsme zvažovali co teď a nakonec to taťka risknul s Eliškou na pomu a klaplo to. Nahoru jsme dorazili všichni zmrzlý (ale hlavně děti). Fíla se tocu zahřál, ale s Eliškou mamka musela absolvovat zahřívací závody. Pak se zahřáli všichni jízdou kromě maminky, ta byla zmrzlá jako ….. Byla docela i fronta, boule na sjezdovce, ale všichni byli spokojení (tedy až na mamku). Fílovi odpoledne uteklo jako jindy hodina (mamince přesně naopak) a protože v 16h zavírali vyrazili jsme k autíčku. Taťka rozhodl, že černou, ale ta byla tedy hustá. Fíla byl sice dole rup šup, mamka to odplužila a taťka Elišku svezl mezi nohama a ještě si stihli pěkně spadnout a taťka si dřepnul rovnou na foťák, který měl v kapse a prý to teď docela cítí.
Ve středu ráno se hloubil otvor do iglů a pak se vyrazilo opět na bruslák. Taťka šel obhlídnout s dědou jednu investici a po bruslení jsme zabalili a vyrazili směr Praha.
Čtvrtek ráno jsem si užívali šipky od Ježíška a zjistili jsme, že je velká ztrátovost špiček u šipek. Za to dopoledne jsme jich oddělali asi 10-15. Taťkovi nebylo nic moc, tak mamka šla na chvíli s dětmi do Jezerky bobovat. V pátek jsme chtěli půjčit dětem běžky, ale zjistili jsme, že mají zavřeno, tak jsme se ještě v 17h rozhodli, že jedeme pro běžky. Bohužel jsem v Happy sportu nebyli úspěšní. Taťka poznamenal, že prý se můžeme podívat do prodejny, jestli tam nějaký běžky nemají a nakonec jsme to pořídili Elišce celou výbavu a Fílovi hůlky a boty. Co teď? Rozhodli jsme se zajet ještě na Zličín objet velké sporty a doufali, že budeme úspěšní. Ale úspěch se nekonal:-( Sice jsme pořídili velmi výhodně kombinézy na příští rok, ale běžky ani náhodou.
V pátek taťka zkoušel obvolávat nějaké prodejny, jak to vypadá s bežkami, ale bohužel bez úspěchu (dost jich mělo i zavřeno). Nakonec jsme našli jednu prodejnu a chlapi přijeli úspěšně s půjčenými běžkami, takže můžeme vyrazit směr Liberec. No, nakonec i tento plán jsme překopali a rozhodli jsme se ještě proběhnout na běžkách po námi oblíbeném nábřeží Vltavy. A bylo to opět super. Snížek už byl tedy hodně umrzlý, takže když se Fíla na okruhu učit bruslit a padal jak hruška, tak mu to asi příjemné nebylo. Pátá jako odjezd do Liberce to jistila. Na cestu jsme taťkovi pustili krátké pohádky pro unavené rodiče a splnilo to svůj účel – taťka neusnul a ještě se k tomu hezky bavil. Cesta byla pomalejší, u Turnova byla námraza, ale taťka si s tím poradil bravurně. V Liberci se už dělali chlebíčky, tak jsem také trochu přiložili ruce k dílu (a k jídlu) a poté měla Zuzka pro děti připravené soutěže. Děti šli spát ještě rozumně, ale pustila se jim dlouhá pohádka, takže usnuli asi ve 23h. Dospělí si tentokrát načali 2 láhve vína a skoro se i obě vypily:-) Sezení se neprodlužovalo, neboť zítra nás čeká lyžovačka.
V sobotu jsme vyrazili na Pláně na Ještěd a už na parkovišti začalo sněžit a foukat, tak se maminka zase pěkně orosila, co ji čeká, ale naštěstí nebyla taková zima jako na Bouřňáku. Děti se rozlyžovali úplně úžasně, jsou oba skvělí. Na zpátečné cestu dolů na parkoviště nás čekala místní vracečka, což je prý pěkná drsňárna a docela byla, idkyž tomu nejhoršímu jsme se nechtěně vyhnuli. Jára říkal “držte se na čísle 4”, tak jsme se drželi, ale zjistili jsme, že v určitém úseku se mělo odbočit na sjezdovku č.5. Nicméně vše špatné je k něčemu dobré a na konic sjezdovky č.4 jsme našli čekajícího Fílu, který nás vítal slovy “jste první, kdo sem přijel” a v tu chvíli se potvrdila naše hypotéza, že jsme špatně. Chlapi ovšem našli cestu k autu (bylo hodně sněhu, tak se dalo sjet cestou pro pěší) a byli jsme tak ještě rychleji než Káta s Kubíkem.
V neděli byla vymyšlená krásná trasa na běžkách – pro Elišku a Kubíka kratší verze a pro ostatní delší. Start byl na parkovišti na Maliníku, ale poté co jsem tam dorazili a bylo obsazené, nastala změna plánu a jelo se až na parkoviště Kaplička. Nový plán zněl, že se jede na Prezidentskou, ale poté, co se fučelo tímto směrem jako blázen, byla další změna a družstvo se vydalo směr přehrada. Eliška vyrazila jako drak a byla úžasné. U přehrady se slabší družstvo (rozšířené i o Terezku) vydalo hned doleva podél přehrady směrem zpátky k autu (asi 4km) a ostatní si to dali větším okruhem (asi 10km). Po odpočce Eliška zvolnila a zařadila se na poslední místo, neboť měla žízeň. Hodný strejda Balů se s ními rozdělil o jejich pití a bonbónky a Eliška dostala novou energii a okruh v pohodě dojela. Trval nám asi 2hod. Pár metrů před cílem nám dělala novou stopu rolba, takže se jelo ještě lépe. Kopeček k parkovišti zvladli mrňousové na výbornou a byl na ně úžasný pohled,na sněhuláčky. Za chvíli dorazilo i druhé družstvo a Fíla byl také spokojený, jen tím, že neměl na běžkách šupinky, tak se do jednoho šíleného kopce dost vyšťavil a už mu nezbylo moc sil na zbytek trasy, takže prý pojedeme s námi asi tu kratší variantu, ale trochu si ji prodlouží.
Takže letošní vánoční prázdniny byly sice krátké, ale super a všichni si je moc užili!
Komentáře jsou uzavřeny
První pomoc při bolesti ouška Eliška už umí vyslovovat všechny písmenka