Prodloužený víkend Jižní Čechy 15.6.-19.6.11
Protože se nám loni myšlenka, že když už jedeme do Tábora k Jánoškovi, tak můžeme rovnou dojet do Jižních Čech zalíbil,tak jsme se rozhodli, že si to letos zopakujeme. Filípka nám pani učitelka pustila, takže vyrážíme.
středa 15.6.
Ráno Fíla vyrazil ještě na 2 hodiny do školy a v 10hod jsme ho vyzvedli a jeli do Tábora. Balení bylo ráo hektické, tak jak to umíme a jen jsme čekali, co jsme nakonec nechali doma. Vyhráli to karimatky a Elišky kecky, takže jsme si v Táboře udělali výlet do Intersportu a koupili karimatky a Elišce kecky. U Jánošky jsme byli všcihni neuvěřitelně zdraví, Eliška nedostala vůbec nic za medicínu, Fíla klasicky injekci na posílení imunity a tatínek má stále brát medicínu proti tomu streptokokovi, ještě se prý po těle potuluje. Mamka také jenom pokračovat v myomové medicíně. Fílovi se začali dělat beďary, tak jsme se ptali Jánošky co s tím a bylo nám řečeno, že to je puberta a to k tomu přeci patří ne?!
Odpoledne jsme pak dorazili do kempíku Oáza jako loni a bylo velmi příjemné, že tam skoro nikdo nebyl, prostor před rybníkem patřil jenom nám. Děti se hned vrhli na hřiště, taťka postavil stan a na večer jsme ještě vyrazili na kola okolo Staňkova.
čtvrtek 16.6.
Na dnešek byl předběžný plán na vodu, ale hlásili bouřky, tak jsme rozhodnutí nechali na ráno. V 8h jsme rozhodli, že to zkusíme a snad nezmokneme. Na 10h jsme si tedy objednali loďku v Suchdole nad Lužnicí za 300,-kč a vyrážíme na 12km úsek Suchdol-Majdalena.
Půjčení loďky klaplo na jedničku a sluníčko nám také svítí (přímo paří), takže se mažeme a připravujeme na cestu. Dětičky jsme poslali k vodě, než dobalíme zbytek a nakonec z toho bylo hodinové cachtání a chytání pstruhů, takže vyrážíme skoro kolem poledního, ale to nevadí, trasa má trvat 3-4hod. Nejdříve zasedla na místo kapitána mamka a že jí to taťka chvíli proti proudu ukáže, jak se to dělá a vyrazíme pak na ostro. Mamka asi v minulém životě vodák nebyla, takže místo ráda předala taťkovi a vyrazili jsme po proudu. Nakonec jsme byli rádi, že to tak bylo, řeka se opravdu vlnila hezky a do vody byly popadány kmeny, takže bylo potřeba se jim vyhýbat a podjíždět. Kolem 13h jsme uslyšeli první hřmění a mamce se zatemnilo před očima při představě, že jedeme v bouřce. Nakonec jsme přečkali dvě přeháňky pod stromem a bylo to príma a všem se nám to moc líbilo. Večer hospůdka s véčou a nanukem, a pak ještě sportovní večer v kempíku a večerka je pozdě, až kolem 22h.
pátek 17.6.
Dneska vyrážíme do Českého Krumlova. Máme v plánu shlédnout představení v točném divadle, ale musíme ráno ještě sehnat lístky. Když jsme se začali blížit ke Krumlovu, tak začalo pršet a na poprvé jsme netrefili to správné informační centrum a mamka vypadala, že představení v dešti není dobrý nápad, tak to taťka také vzdal a šli jsme do Coopu koupit snídaňku. Přesně v 10h, kdy začínalo představení přestalo pršet a pak celý den svítilo sluníčko a bylo krásně teplo, takže jsme s taťkou litovali a slíbili si, že příště nevyměkneme. Volíme náhradní program a vyrážíme na zámek. Po prohlídce jsme se ještě prošli po zámecké zahradě, zahráli si tak prší a hod na koš s ohryzky hrušek, prošli tržiště, ochutanli místní dobroty a vyrazili zpět do kempíku. Večer zašli k sumečkovi na candáta a všichni jsme se olizovali až za ušima.
sobota 18.6.
Tak dneska se taky snad dostaneme na kola. Máme v plánu urazit 22km naučný okruh kolem Rožumberka. Dopoledne dlouho chrupkáme (dospáváme pozdní odchody do pelechu), takže vyrážíme až v 11:30. Na dnešek hlásí zase deště, je zataženo, ale zatím neprší, tak nám to snad zase vyjde. Parkujeme za Třeboní u hráze rybníka. Míjíme několik informačních tabulí, cesta nám pěkně odsejpá a než se nadějeme jsme před Starou Hlínou a tam na hřišti mají zrovna dětský den. Neváháme a připojujeme se. Fíla si vyzkoušel poprvé střelbu ze vzduchovky a hned první ránu se trefil a pak ještě poslední 10. a bylo vidět, že se mu to zalíbilo, takže v létě asi bude střílet u dědy:-) Po absolvováí všech disciplín, nahromadění plno sušenek a bonbónu vyrážíme dále po trase, ale bohužel začíná pršet, takže se schováváme v místní hospůdce, kde se taťka moc těší na ovocné knedlíky. Objednáváme tedy jídlo a doufáme, že déśť přestane, ale bohužel se tak nestalo, takže taťka vyrazil na kole pro auto a přijel pro nás. Večer jsme si zahráli ve stanu Osadníky, Fíla nás porazil a Eliška si užívala překvapení od papouška. Protože candát slavil včera velký úspěch vyrážíme opět na večeři na candáta. Tentokrát není žádná fronta, jídlo máme rychle a opětně výborné.
neděle 19.6.
Náš poslední den dovčy. Ráno je zima jak v Rusku (teda aspoň mamce), ale neprší, takže super. Balíme stan, děti si užívají hřiště a opětně v 11:30 vyrážíme směr Třeboň. kde chceme zkusit napodruhé štěstí a objet ten včerejší okruh. V Hamru začíná pršet a pěkně fučí a to trvá víceméně celou dobu až k odbočce na hráz, kde taťka otevřel debatu, co budeme tedy dělat. Dětičky rozhodli, že bude cyklovýlet, tak cyklovýlet. Mamka nejdříve tvrdí, že bude jen servisní vozidlo, ale nakonec vyráží také. Dneska začínáme druhým směrem a na začátku cesty dokonce svítí slunko. Mamce je nicméně pěkný kosa, vyráží ve flísce a dvojíté vrstvě na nohou. Po několika minutách jízdy se začínají formovat velmi černé a bouřkové mraky, tak čekáme, kde nás to vytopí a nakonec dorážíme k Penny v Třeboni a sotva jsme se schovali, začala buřina – ze začátku kroupy a pak neuvěřitelné proudy vody. Za půl hoďky je po všem a my pokračujeme ve výletě. Cesta nabrala na zajímavosti. neboť se objevilo plno louží, které přímo lákají k projetí.
Za Třeboní nás čeká úsek lesem. Začátek si zpříjemňujeme sbíráním borůvek, je jich málo, ale jsou vcelku velké a sladké. Pak vyrážíme do terénu a za chvíli mamka slyší pláč Elišky a hlášku tatínka, že to si jí musí vyfotit. A co se nestalo – Eliška spadla do louže plné vody a bláta a má celou pravou půlku mokrou včetně promáčných a černých bot. Naštěstí má mamka náhradní oblečení. Chybí tedy ponožky, takže Eliška jede na boso, ale to ji nečiní žádný problém. Původně jsme se chtěli stavit zase v hospodě ve Staré Hlíně, ale už neměli žádnou hotovku. Zbývá nám pár km do cíle a Eliška, že prý ji už bolí nožky a ruce, tak mamka jede s Fílou vpředu a taťka s Eliškou nás dohání. Opětně ujíždíme bouřce, slyšíme bouření, ale jde to vedle nás, takže suchý dorazíme k autíčku, hupsneme do něj a necháme se taťkou odvést domů. V Soběslavi jsme se stavili na langoše, ale neslavil úspěch, byl moc slaný, takže doma byl ještě chleba ve vajíčku.
Komentáře jsou uzavřeny