Víkend v Liberci 19.11.-20.11.
Původně jsme tento víkend měli strávit opět na Stubai, ale vše nakonec dopadlo úplně jinak.
Odjíždět jsme měli ve středu odpoledne a být tam do neděle, ale v úterý se Fíla vrátil ze školy a moc nemluvil, až nakonec prohlásil, že mu není dobře a začala blinkací a kadicí sérka. Šel si lehnout asi už 17:30, ale pak se probudil a celý večer v asi 15-30min prozvracel. Maminka se na noc přemístila do Elišky postele, aby byla Fílovi po ruce, ale naštěstí už blinkal jenom jednou. Bylo potřeba větrat, aby měl Fíla čerstvý vzduch, ale zrovna v těchto dnech sužuje Prahu inverze a smog, takže vzdoušek nic moc, ale aspoň je studený. Už jsme měli předomluvené ubytko, tak to jsme zrušili a čekali, jestli vyrazíme o den později nebo to celé zrušíme.
Rozšísnul to taťka, když dorazil ve středu večer po hokeji s dlahou u ruky, že má něco se šlachou u prostředníčku na levé ruce a že jede na pohotovost. Tam ale bohužel nebyl moc úspěšný, jeden mladý nezkušený doktor, který trvdil, že by se to ai mělo léčit klidem a druhý zkušenější byl jak z filmu Vesničko má středisková, kdy ukázal taťkovi, že mu ta šlacha taky padá a on s tím operuje, tak ať si moc nevymýšlí, že to vlastně nic není. Takže Rakousko padá a uvidíme, co nám víkend přinese.
Fíla byl už ve středu zdráv, ale do školy raději nešel, zůstal doma. Taťka měl zrovna celodenní schůzku se Sobíkem o akciích a mamka měla angličtinu a gyndu, takže musel být Fíla docela doma sám a odpoledne i s Eliškou, která chtěla po o, ale zvládnuli to skvěle. Ve čtvrtek chtěl jít taťka znova doktorovi, ale usoudili jsme, že bude lepší počkat asi na pracovní den, takže vyrazí až v pátek.
V hlavě se nám zrodila myšlenka, že aspoň vyrazíme někam po Čechách na hory, když se nedá v Praze ani vyjít ven kvůli tomu smogu a nakonec jsme zvolili Jizerky s tím, že buď přespíme u Jardy nebo si něco najdeme. Když Martin volal Jardovi zjistil, že stejný nápad už měli Baloušovci a jsme druhý v pořadí, kdo se vetřel, ale nebyl problém a jsme též vítáni.
V sobotu byl odjezd z Prahy v 8:30, abychom dokázali vyrazit všichni pohromadě, ale kupodivu jsme docela stíhali, do auta sedali před devátou a do Liberce dorazili asi s 10minutovým zpozděním za Baloušovcemi. V Liberci nás vysněné sluníčko nepřivítalo, ale aspoň vzdoušek byl příjemnější. Na dnešek naplánovali asi 10km túru kolem potůčku s vodopádky až na vyhlídku Frýdlantské cimbuří. Cesta byla pořád do kopce s odbočkami na vyhlídky a bylo to príma. Zima nebyla, ani nefoukalo, jen ten čas nějak letěl. Po 15h jsme teprve odcházeli z vrcholu, ale bya vymyšlená zkratka a docházka přes vesnici, takže nevadilo, když jsme docházeli po tmě, protože nás ve vesnici vedli lampy. Výlet to rozhodně nebyl zadarmo, vzpomínali jsme na naše expedice v zahraničí a mamka nakonec skončila s namoženýma nohama.
Na neděli byl zvolen kratší výlet pod Ještědem. Ještě než jsme stačili vyrazit měl Balů telefon od sousedů, že jim v bytě odněkud teče voda, takže vše rychle zabalili a jeli řešit pohotovost. My přesto vyrazili. Byla větší zimina (když jsme odcházeli z parkoviště, Eliška prohlásila, že jí je zima na oči:-), ale nevadilo to. Nakonec jsme došli až na vrchol Ještědu do hospody, takže taťka může prohlásit, že už tam taky byl. Eliška si pořídila cestovní deníček a vlepila si první vizitku s Ještědem. Dole u auta jsme byli rup šup, u Jardy jsme si už vzali jenom věci a vyrazili. Všichni krátce zmožení, Eliška s mamkou usnuly v autě hned a pak se mamka s taťkou vystřídali v řízení a chvíli si odpočinul taťka. Zase nejvíc vydržel Fíla. Doma následovala nedělní Mayovka a v 21h byli všichni v postýlkách včetně mamky a taťky.
Komentáře jsou uzavřeny
mamka kurz Hranice I a II (kinezka) Fíla jezdí sám na Horáčkovku