Roti - Sri Lanka
Mouka 1kg
Voda 1litr
Sůl 4 lžíce (menší)
Udělat těsto a nechat 30 min odstát.
Pak udělat bochánky a ty nechat 50min odstát.
A Pak dělat placky.
Originál od chlapíků z Mirissa.
prázdniny 2015
1.7.-5.7. – děti ve Zdicích
5.7.-7.7. – na prázdninách v Dobroměřicích bez babi a dědy- Postoloprty. Libochovice, Fláje a přesun do Zdic
8.7.-22.7. – Achensee, Rakousko – 2 dny s bráchou
22.-23.7. – Arco, Itálie
23.7.- 11.8.- Briancon, Francie
12.8.- 14.8.- děti Zdice
15.8.- 22.8. – děti soustředění
22.8.- 31.8. – Fíla v Dobroměřicích, Eli nejdřív také tam a pak ve Zdicích
28.8.-31.8. – mamka Bohyně v nás na Buchově, taťka v Lounech
bohužel nás 18.8. opustil děda…
Filipíny 28.1.-28.2.15
Tak máme za sebou zase další úžasný výlet. Všechny nás velmi mile překvapil, hlavně, co se týká lidí. Filipínci jsou neskutečně milý a přátelský národ.
Nejdříve jsme autem prozkoumávali rýžová políčka v horských oblastech ostrova Luzon a taťka si při té příležitosti vyzkoušel, jaké to je sít rýži. Začali jsme v Batadu, ale nejvíce se nám líbilo v Sagadě, kde jsme ochutnali výborné jídlo, viděli úžasný vodopád, bydleli za velmi levno, prozkoumali jeskyni a objevili místní karaoke a zavěšené rakve.
Po horské oblasti, kde nám byla docela i ziminka, jsme se přemístili k moři, aby si taťka zasurfoval a dětičky trochu pohnuli se školou. Resort Isla Bonita, nám posloužil úžasně, došlo na 3h karaoke, koupačku i beach volejbal. Ve městečku jsme objevili skvělého strejdu se závitky, nejlevnější hrncovnu po cestě a taky zmrzku v 7/11 (slaný karamel/čokoláda).
Letecky jsme se přemístili na Bohol a začalo cestování místní dopravou. Vyzkoušeli jsme jeepney, tříkolky, skútry, autobusy i lodě. Resort Loboc River byl úžasný začátek, kde jsme si užili bazén, jídlo, lodičku a světlušky. Delfíni okolo ostrova Pamilacan byli prostě super, čokoládové kopečky k nespočítání, no zážitků na tomto ostrově spousta. Také jsme se koupali v jeskyni a ochutnali úžasné zelené zmrzky na Alona Beach.
Ostrov Negros si budeme pamatovat kvůli reflexní masáži, čínskému novému roku, japonské restauraci a vůbec úžasnému jídlu.
Ostrov Siquijor jsme prozkoumali na skútrech, brodili se 1,6km v jeskyni, těsně nestihli kohoutí zápasy, užili ticha a poskočili se školou.
Na Apo Island jsme dorazili jak zmoklé slepice, zjistili, jaké to je žít s elektřinou jen od 18-21h a objevili nejúžasnější šnorchlování na Filipínách – všude rybičky, želvičky a korály! Mořské dobrodružství jsme zakončili na ostrově Cebu šnorchlování s whale sharky.
Přespání v Dubaji bylo velké zklamání, ale objevili jsme úžasnou indickou hospůdku, tak nám bylo hned lépe, ale o dubajských taxikářích budeme vyprávět ještě asi dlouho:-)
No, Filipíny prostě super a těšíme se příště naviděnou!
Feráty v okolí Brianconu ve Francii
Tady je odkaz na feráty v oblasti okolo Briansonu:
http://www.viaferrata-fr.net/via-ferrata-departement-5.html
http://www.montagne-virtuel.com/05/viaferrata/viabriancon/sortie.php
Podle mě jsou tam 2 feráty, které jsou povinné.
1) Ferata Croix de Toulouse (přímo nad Brianconem)
Parkuje se na placeném parkovišti nahoře v Brianconu u hradu (pár jedinců jede ještě kousek výš až k rozcestí, místo tak pro 5 aut)
Nástup:30min
Faráta: 2,5-3h
Návrat: 45min
Hezká feráta s nádhernýma výhledana na Briancon , okolní komplexy pevností a celé údolí a masivy Serre Chevalier. Je to prima výlet, feráta není náročná.
http://www.viaferrata-fr.net/via-ferrata-8-La-Croix-de-Toulouse-Brian%E7on-Hautes-Alpes.html
2) Ferata L’Aiguillette du Lauzet
Tuhle jsme šli jako poslední a byla to pro nás třešnička na dortu.
Pokud začnete brzo ráno, tak většinu feráty půjdete ve stínu, takže se dá i když je velké teplo. Je tam delší nástup, ale stojí to za to. První část je traverz okolo poloviny masivu A-B a říkáš si, proč o tom píšou, že je to náročné, vždyť je to choďák. Pak sestoupíš, prolezeš úzkou jeskyňku a začíná ta nádherná část feráty. S jedním extrémně exponovaným místem, kde jsou však kramle (tím to trošku zkazili). Před vrcholem je jeden pitomý suťák, nicméně nechoďte do sedla (trochu to svádí) a pokračujte až nahoru.
My jsme cestou koukali na horolezce, kteří tady lezli nějakou dlouuuhatánskou tuším 5-6. A těm jsem teda tuze záviděl.
Krásná je jak ta feráta, tak i výhledy na všechny strany – je třaba mít velkou paměťovku.
Feráta není těžká, ale pár převislých kramlí tu je. To je ale ve Francii zřejmě povinnost.
Parkování přímo u silnice u vesničky Pont de l’Aple (je tam i spousta turistů, takže čím dřív přijedete, tím jste blíž)
Nástup: 1h – začátek je špatně značenej, nejde se až do sedla. Pod sedlem je suťák a v pravé části toho suťáku to začíná.
Feráta: 3-4h (my jsme šli déle – moc jsme se kochali)
Návrat:1,5-2h
http://www.montagne-virtuel.com/05/viaferrata/vialauzet/sortie.php
Další feráty, co jsme šli bez ladu a skladu:
Via ferrata de Tornoux
Ideální pro parný den. Je to kolmá stěna, která je pořád ve stínu. Exponované. Dá se pokračovat ve výletu procházkou na přilehlé kopečky.
Feráta je víc sportovní, je krátká.
Parkování Col dela Pousterle u lesa
Nástup:10min
Feráta: 1,5h
Návrat: 40min
http://www.montagne-virtuel.com/05/viaferrata/tournoux/sortie.php
Via Ferrate de Falaise (DE FREISSINIERES)
Traverzová feráta, přechází se masiv Falaise s množstvím lezecký cest. Když vidíš, kde všude jdou tu navěšené expresky, tak si říkáš, že jsou ti lidé magoři. Šli jsme jen s Fílou. Byla psaná jako těžká, ale nám to nepřipadalo, místy byla exponovaná.
Parkuje se v traverzové cestě nad vesničkou Fressinieres v jednom cikcaku a nebi na silnici.
Nástup: 15minut (traverz ;-))
Feráta: 3h
Návrat: 1h
Je tu lezecká oblas, ale ty cesty vypadaly náročně. My jsme nelezli. http://www.viaferrata-fr.net/via-ferrata-7-La-Grande-Falaise-Freissini%E8res-Hautes-Alpes.html
http://www.montagne-virtuel.com/05/viaferrata/viafreissinieres/sortie.php?Photos=15.jpg&version=html#B
Via Ferrate de du Bez
Ta feráta je příliš jednoduchá, takže zajímavější je místní kletter garden. Je tu spousta lehkých cest (odtížnost 3-5), dobře odjištěno. Cesty až 35m.S rodinou ideální.
Parkování je přímo u (kletter garden cca 6aut).
Příjezd od vesničky Villeneuve, hledejte ukazatele na lanové centrum. Kletergarden je ještě asi 500m po cestě dál.
http://www.montagne-virtuel.com/05/viaferrata/viabez/sortie.php
Via Ferrata D’Arsine
Tahle feráta je dost stranou, cca 40km od Brianconu.
Je lehká, ale parádně exponovaná. Cestou překukuješ do převislé lezecké stěny, celkem maso.
Co je tu za cesty nevím, jenom na ferátu to asi nemá smysl, ale jako součást výletu buď lezeckého by to bylo prima. Dá se tu udělat i pěší tůra od ledovcového jezírka směrem k ledovcům.
Parkování přímo pod ferátou.
Nástup:0
Ferata: 1,5h
Sestup: 30min
Le sentier du Torrent de la Combe
Tohle je feráta pro úplné začátečníky a chodí sem rodiče s prťavými dětmi. Nicméně je to krásná cesta podél divoké říčky plné kaskád a vodopádů. Vše je v lese, takže ideální pro parný den. Ferátky s dřevěnými žebříky a lávkami vždy odbočí a vrátí se na trasu.
http://www.viaferrata-fr.net/via-ferrata-98-Le-sentier-de-la-Combe-Puy-St-Vincent-Hautes-Alpes.html
Ferrata v L’Argentière-la-Bessée Les Collets
Přímo nad vesničkou je věžička s hodinamu a k ní vede ferátka na 20min. Je krátká a jednoduchá, ale má jak kramle, tak převis.
To je jen pro odskočení, hlavní je ktlettergarden Les Collets, která tu je. Spousta výborně odjištěných krátkých cest (obtížnost 3-6a). Tady bude vyvádět i Kačena.
http://www.ukclimbing.com/logbook/crag.php?id=3916
Prodloužený víkend 1.Máj
Tak tu máme prodloužený víkend, neboť je v úterý statní svátek a Fíla má v pondělí ředitelské volno. Počasí bylo úžasné, teploučko a slunečno.
Protože jsme si chtěli užít i pátek, tak jsme vyrazili na kole podél Vltavy až na Zbraslav a zvládla to i Eliška. Děti trochu remcali kvůli teplu, ale nakonec byla zařazena zmrzlinka, takže ochlazení pomohlo.
Na sobotu jsme měli domluvené lezení v Německu na Oybinu s Jardovcema. Vyrazili jsme rozumně ráno, ale bohužel nám trvalo 1 hod. než jsme vyjeli z Prahy, ale i tak jsme si den užili.
V neděli jsme se rozhodli vyzkoušet vodu a jeli jsme Jizeru. Měli jsme půjčený 8místný raft a jeli jsme úsek z Malé Skaly do Přepepřů. Vody bylo hodně, takže to pěkně teklo, sluníčko svítilo a děti byli nadšené. Jen to mohlo být delší. Už po 14h jsme končili a to jsme vyráželi v 10:30. Jardovci pospíchali zpět do Liberce, ale my se rozhodli zůstat na místě, zašli do místního kempu a zamluvili si karavan na 2 noci a ještě navečer vyrazili nad Malou Skálu na Pantheon a Vranov. Hrádek jsme hezky prolezli, pokochali se vyhlídami do kraje,( byl vidět Ještěd a zasněžené vrcholky Krkonoš) a vyrazili zpět do kempu.
V pondělí jme vyrazili do Německa na ferátku Sonnesteig. Podařilo se nám najít začátek a šli jsme na to. Pro Fílu to bylo dost těžké už od začátku, ale nakonec dal úplně všechno, ale jeden úsek mu opravdu nešel a tam byli slzičky. Mamka tento úsek nedala a obešla ho, byl fakt těžký. Na závěr byl dobrovolný přechod lanového mostíku a ten si děti už užili oba. Večer jsme se šli podívat na čarodějnice, ale to byla bohužel jen ohromná zapálená fatra.
V úterý jsme dojeli do Semil a šli Reigrovou stezku podél Jizery. Bylo teploučko a docela byly úseky do kopce, takže pro Elišku to byl nejnudnější výlet na celém světě. Jinak to bylo pěkné, všude bylo plno lidí, ale příroda byla krásná. Často jsme sedali a kochali,jednou nás to stálo i plno lezoucích klíštat po těle (ale žádné se nestihlo zakousnout). V Turnově jsme se stavěli na pizzu a po 20h jsme dorazili zpět domů do Prahy.
Byl to nádherný víkend, plný aktivit, sluníčka a pohody. Na další prodloužený víkend jsme měli naplánovanou Juru, ale tu jsme museli kvůli počasí odpískat.
Velikonoční prázdniny 5.4.-9.4.12
Tak letošní velikonoční program byl napínavý. Od začátku byl plán vyrazit na lyžovačku na Stubai. Tak jsme v pondělí začali shánět ubytko a nějak nám nechtěl nikdo psát, tak mamka začala vymýšlet náhradní program v Čechách, poté co Eliška řekla, že by raději jela někam na kolo a sama se také necítila na lyžovačku za podmínek, které říkala předpověď (sněžení, zataženo a zima) a po náročném návratu.
A najednou taťka řekl, že teda pojedou s Fílou sami, když holky nechtějí. No, pro maminku docela šok, který obrečela, ale nakonec klukům obvolala pár pensionkům a sehnala v jednom poslední volný pokojíček. Byl malinký, ale měl balkón, takže kluci mohli vařit na vařiči venku večeři. Prý na balkóně našli i 2 lehátka, tak Fíla prohlásil, že jsme mohli jet s nimi a spát na těch lehátkách na balkóně. Když se Eliška dozvěděla, že nikam nejede, tak samozřejmě chtěla s klukama, ale pro 4 jsme už fakt nic nesehnali a bylo to nakonec dobře. Předpověď se opět naplnila, nasněžilo plno sněhu a ke konci i fučelo, ale naši kluci si užívali hlubokáče a podávali milá zpravodajství z hor. Když se mamka ptala taťky, jestli si na nás vzpomněli, tak říkal,že prý vždycky, když foukalo a sněžilo, tak si na nás vzpomněla říkal si- hlavně, že tu holky nejsou, ty by byly vzpruzený.
Holky se také neflákaly. Ve čtvrtek se vyzvedla Emča s Toníkem po obědě ze školky a šli k nám a v 17:30 se partička přemístila ke Gabče, kde byla pizza party k mamčiným narozkám. Teta Iva dorazila později, neboť řešila zloděje v kukle u nich v baráku a nakonec byl přítomný i strejda Honza, neboť mu zrušili florbal. Akce byla pěkná, ve 22h jsme byly doma jak na koni:-) Holky spinkaly spolu v ložnici a po ránosi vžycky válely v postýlce, mazlily, přečetly pohádku a vstávaly. V pátek absolvovaly nákupy a pořídily Elišce dvoje botky, obou mikinku a hlavně macešky, které odpoledne sázely do truchlíků. Před odjezdem v sobotu babičce stihly ještě nazdobit perníčky od Gabči, vyfouknout a nazdobit vajíčko, dojít k Ivě s Emčou na oběd a dojít společně do kina na Modrého Tygra do Světozoru. Pak vyrazily autobusem do Zdic a překvapily dědu, který nevěděl, že dorazíme. Pomazlili se s kuřátky, viděli pohádku a hupky do postýlky. Maminka se nějak zakecala s babičkou, tak ta šla až ve 2h. K obědu nás další den čekala kachnička, po kterém mamka sedla na autobus do Prahy a vyrazila makat. Něco uklidila a v pondělí si udělala kinezkový den a s Káťou zvládla 2 odbloky.
V ponděli děti vyrazili v zimních bundách hodovat a přinesli zase plno dobrot. Dorazila i Terezka, tak byla celá parta pohromadě.
Kluci si na horách vymysleli svoji velikonoční básničku, která slavila úspěch a tady je:
Hody, hody jepice,
ukradli nám slepice.
Takže vejce nemáme,
proto o ně žebráme.
Ukradli je chytráci,
co nemají nic na práci.
Sebrala je partička,
co nemá ráda vajíčka.
Slepice hned prodali,
peníze zas prohráli,
Vejce nejsou za kačku,
slepice šli na dračku.
Tahle parta zase,
skončí někde v base.
Letošní velikonoční prázdniny byly velmi chladné, snížek poletoval i v Praze a teploty se pohybovaly kolem 5st přes den. Na velikonoční pondělí to nakonec vylezlo na slunku kolem 15st. Tak se možná na tu Stubai podíváme ještě i na prvního Máje…
Západní Austrálie 3.2.-27.3.12
Tak se mamince splnil sen, který měla (že ještě než umře, tak se chce podívat do Perthu) a podívala se do Západní Austrálie.
Nejdřív jsme měli jet samozřejmě zase úplně jinam a situace se vyvíjela asi takto: vypadalo to na Filipíny či Srí Lanku, ale přírodní katastrofy v těchto oblastech změnili naše plány a maminka neuvěřitelně sama vymyslela Afriku a konkrétně JAR. Už bylo to vypadalo na spadnutí, když v hospůdce po SRPŠ zaznělo, že je to moc nebezpečné a proč nejedeme třeba do Austrálie. Tak maminka ještě ten večer sedla ze zvědavosti k počítači, jak to vypadá s letenkami a s velkým údivem se našlo rychlé (17h) a levné (do 100tis.) spojení s Emiráty a o naší letošní destinaci bylo rozhodnuto. A termín jsem samozřejmě také prodloužili a dělá to něco málo přes 7 týdnů:-)
Západní Austrálie byla hodně o vodě a zvířátkách. Na treky bylo buď teplo (na severu) nebo bylo poblíž surfování a tomu byla dána přednost (na jihu). Eliška třetí den po příletu opětně dostala zánět středního ucha (155AUD za vidění doktora), ale druhý den po nasazení antibiotik byla v pohodě, tak jsme cestovali. Měli jsme Škodu Superb a nejdříve jsme vyrazili přes Hyden (Wave rock) do Esperance a pak podél pobřeží pokračovali směrem do Perthu a nejdéle jsme zůstali v Gracetownu, kde byl super levný kemp a dobré surfování. Pak jsme vyrazili na sever od Perthu varování, že tam bude teplo a opravdu bylo. Rekord byl 45st. v Kalbarri. Takže na severu jsme jenom šnorchovali a šnorchovali, ale viděli jsme želvičky, rejnoky, taťka i žraloky a kukovali delfíny se pštrosy. Na posledních pár dní jsme se vrátili ještě na Margaret river na surfovačku a zrovna probíhal svěťák v surfování, tak to bylo hezké rozloučení.
No, už je naplánovaní další australská expedice a tentokrát to bude trasa Brisbane-Perth, ale to bude ještě nějaký pátek trvat.
Higlights:
Eliška ouška
Esperance- Lucky Bay
Denmark – Ocean beach
Karri Tree
pouze 2 dny deště a jen několik zatažených dní
Žofka z karavanu
Monkey Mia – delfíni a rejnoci
Kalbarri – mouchy a horko
Geraldton – surfování
Perth- pokuta 120AUD
došlé peníze týden před odletem
Margaret river- svěťák s Bethany Hamilton a John Johnem
Hochficht 13-16.1.
Tak jsme zase byli na Hochfichtu.
První večer šel taťka obhlídnout běžkařské tratě a maminka s dětmi zase ty bobařské.
V sobotu jsme vyrazili na běžky všichni. Po ránu byla ještě trochu mlha, ale brzy se roztrhala. A odpoledne bylo téměř azuro.
Neděle byla zasvěcená sjezdovkám. Lidí bylo na náš vkus až příliš. Naštěstí se ale drželi lanovek a sjezdovek v druhém údolí, kde svítilo celý den sluníčko. My jsme si tak mohli ve snesitelně malých frontách užít druhý svah, který měl špičku zapíchnutou v mrakách. Ale i sem si nakonec sluníčko našlo cestu.
V pondělí to bylo bomba. Lidi se vypařili a od rána svítilo sluníčko. Pak sice na nějakou dobu zašlo, ale odpoledne se zas objevilo. Nevěděli jsme, jakou sjezdovku jezdit dřív. Jedna byla lepší než druhá.
Mikuláš 2.12.-4.12.11
Tak letos vyrážíme opět do Rokytnice. Všichni zdrávi, jen Eliška se probudila s rýmou, v autě cetou tam se k tomu ještě rozkašlala, ale dobře to dopadlo, domů jsme předčasně nejeli, jen v pondělí nešla do školky.
Odjíždět jsme chtěli zase včas, ale 18:30 to jistilo. Nicméne před 21hod jsme již byli v cílové stanici a nebyli jsme poslední. Pokoj jsme vyfasovali zase dole č.7, pro nás praktický. Chyběli Koldovci a Michalovci, takže chlapci měli velikou přesilu, ale i přesto si Eliška našla kamarádky (Báru, Emu a Tínku). Fílovi to chvíli trvalo než se zapojil, ale nakonec se zapojil a prý snad i víkend užil.
Na sobotu se naplánoval výlet na Dvoračky. Vycházelo se v 10:30 a počaí bylo nic moc. Nebyla sice zima, ale byla veliká mlha. Fíla nám na začátku utekl a tak jsme jenom trnuli, že došel hlavní údernou skupinku puberťáků a je v pořádku. Taťka se vždy ptal nějakých kolemjdoucích a ti tvrdili, že chlapce Fílového popisu viděli. Na konci za ručičkama, trochu přibyl vítr, ale i mamka s Eliškou nakonec došli do chaloupky. Objednali jsme si plno dobrot – plněné knedlíky, polévku, borůvkový koláč a výbornou teplou čokoládu. V hopodě bylo natřískáno a hlavně tam byli rodiče malými dětmi (i v kočárku), seděli jsme v nové chatě a bylo to moc příjemné.
Zpáteční cesta utekla jako voda a už po 15h jsme byli na chalupě zpátky. Děcka zapnuli telku, povečeřeli a už se čekalo na čerta s Mikulášem. Puberťáci nad 11let a výše se toho již neúčastnili, ale Mikuláš byl letos velmi povídavý a dalo by se říci i vtipný. Eliška si cucala a tahala za rukávu u trička a už to vypadalo, že nic neřekne, až nakonec něco pošeptala, co opět nikdo neslyšel. Fíla už to má vyladěný a byl v pohodě. Děcka rozbalili dárky a začalo kontrolování, co má ten druhý.
V neděli jsme se probudili do deště, takže se dopoledne strávilo v chajdě, dosti u televize. Mamky odvezla Monika na zákuzek a kafíčko do cukrárny, uklidila se chalupa a vyrazilo se domů. Taťka víkend ještě ukončil nohejbalem.
Víkend v Liberci 19.11.-20.11.
Původně jsme tento víkend měli strávit opět na Stubai, ale vše nakonec dopadlo úplně jinak.
Odjíždět jsme měli ve středu odpoledne a být tam do neděle, ale v úterý se Fíla vrátil ze školy a moc nemluvil, až nakonec prohlásil, že mu není dobře a začala blinkací a kadicí sérka. Šel si lehnout asi už 17:30, ale pak se probudil a celý večer v asi 15-30min prozvracel. Maminka se na noc přemístila do Elišky postele, aby byla Fílovi po ruce, ale naštěstí už blinkal jenom jednou. Bylo potřeba větrat, aby měl Fíla čerstvý vzduch, ale zrovna v těchto dnech sužuje Prahu inverze a smog, takže vzdoušek nic moc, ale aspoň je studený. Už jsme měli předomluvené ubytko, tak to jsme zrušili a čekali, jestli vyrazíme o den později nebo to celé zrušíme.
Rozšísnul to taťka, když dorazil ve středu večer po hokeji s dlahou u ruky, že má něco se šlachou u prostředníčku na levé ruce a že jede na pohotovost. Tam ale bohužel nebyl moc úspěšný, jeden mladý nezkušený doktor, který trvdil, že by se to ai mělo léčit klidem a druhý zkušenější byl jak z filmu Vesničko má středisková, kdy ukázal taťkovi, že mu ta šlacha taky padá a on s tím operuje, tak ať si moc nevymýšlí, že to vlastně nic není. Takže Rakousko padá a uvidíme, co nám víkend přinese.
Fíla byl už ve středu zdráv, ale do školy raději nešel, zůstal doma. Taťka měl zrovna celodenní schůzku se Sobíkem o akciích a mamka měla angličtinu a gyndu, takže musel být Fíla docela doma sám a odpoledne i s Eliškou, která chtěla po o, ale zvládnuli to skvěle. Ve čtvrtek chtěl jít taťka znova doktorovi, ale usoudili jsme, že bude lepší počkat asi na pracovní den, takže vyrazí až v pátek.
V hlavě se nám zrodila myšlenka, že aspoň vyrazíme někam po Čechách na hory, když se nedá v Praze ani vyjít ven kvůli tomu smogu a nakonec jsme zvolili Jizerky s tím, že buď přespíme u Jardy nebo si něco najdeme. Když Martin volal Jardovi zjistil, že stejný nápad už měli Baloušovci a jsme druhý v pořadí, kdo se vetřel, ale nebyl problém a jsme též vítáni.
V sobotu byl odjezd z Prahy v 8:30, abychom dokázali vyrazit všichni pohromadě, ale kupodivu jsme docela stíhali, do auta sedali před devátou a do Liberce dorazili asi s 10minutovým zpozděním za Baloušovcemi. V Liberci nás vysněné sluníčko nepřivítalo, ale aspoň vzdoušek byl příjemnější. Na dnešek naplánovali asi 10km túru kolem potůčku s vodopádky až na vyhlídku Frýdlantské cimbuří. Cesta byla pořád do kopce s odbočkami na vyhlídky a bylo to príma. Zima nebyla, ani nefoukalo, jen ten čas nějak letěl. Po 15h jsme teprve odcházeli z vrcholu, ale bya vymyšlená zkratka a docházka přes vesnici, takže nevadilo, když jsme docházeli po tmě, protože nás ve vesnici vedli lampy. Výlet to rozhodně nebyl zadarmo, vzpomínali jsme na naše expedice v zahraničí a mamka nakonec skončila s namoženýma nohama.
Na neděli byl zvolen kratší výlet pod Ještědem. Ještě než jsme stačili vyrazit měl Balů telefon od sousedů, že jim v bytě odněkud teče voda, takže vše rychle zabalili a jeli řešit pohotovost. My přesto vyrazili. Byla větší zimina (když jsme odcházeli z parkoviště, Eliška prohlásila, že jí je zima na oči:-), ale nevadilo to. Nakonec jsme došli až na vrchol Ještědu do hospody, takže taťka může prohlásit, že už tam taky byl. Eliška si pořídila cestovní deníček a vlepila si první vizitku s Ještědem. Dole u auta jsme byli rup šup, u Jardy jsme si už vzali jenom věci a vyrazili. Všichni krátce zmožení, Eliška s mamkou usnuly v autě hned a pak se mamka s taťkou vystřídali v řízení a chvíli si odpočinul taťka. Zase nejvíc vydržel Fíla. Doma následovala nedělní Mayovka a v 21h byli všichni v postýlkách včetně mamky a taťky.