Výlet na Křivoklát
Tak jsem pořád vymýšleli, kam vyrazíme na první jarní výlet, až zvítězil Křivoklát. Začali jsme prohlídkou hradu a poté zašli na oběd. Děti to měli jako oslavu, protože Eliška se den předtím naučila jezdit na kole bez koleček a Filípek nám dělá samou radost ve škole (dostal 1 ze čtvrtletky z M a Čj) a u dětí zvítězil langoš. Fíla si také vyzkoušel střílet z kuše a hned první ránu se trefil divočákovi do zadku, nicméně to byl první a poslední úspěch :- (
Po obídku jsem vyrazili směr nádraží. Máme v plánu se nechat popovést a poté se vrátit pěšky zpátky. Trasa na cca 9,5km. Vláček se dětem líbil a i mamince a tatínkovi, neboť jsme poprvé jeli novým motoráčkem a to by nebyl tatínek, aby hned všechno ve vlaku neprozkoumal, takže si samozřejmě zašel i na záchod a my čekali jestli ho záchod vyplnivne zpátky nebo ne. Byl tam ten automatický a ten mamince nedělá dobře. Dojeli jsme do vesničky Lašovice a vyazili směr Křivoklát. Cesta byla dobrá a co jsme záhy zjistili spíše cyklostezka. Nicméně velmi dobrá, tak ji asi někdy v budoucnu prozkoumáme :- ) Po cestě si taťka zašel na pivíčko, dětičky na hřiště a po 4hod jsme již viděli hrad. Jako odměna následovala zmrzlinka, na kterou se Eliška moc těšila, až se dočkala :- )
Velikonoční lyžování na Stubai
Po teplém Thajsku jsme měli naplánové ještě lyžování během velikonočních prázdnin. Maminka plánoala krásnou jarní lyžovačku se sluníčkem a teplíčkem a nějak to nevyšlo úplně podle jejích představ, ale i tak to byl krásný prodloužený víkend. Stubai nám doporučil strejda Tomáš. Předpokládali jsme, že ubytko bude v pohodě, ale nakonec jsme se na poslední noc stěhovali.
Pořídili jsem 3,5 denní permici a první den dorazili na 12h na svahy. Začinalo sněžit a během odpoledne to sílilo tak, že jezdil jenom Martin s Fílou a holky se schovaly do baráčku a sjely jenom 2 jízdy. Sněhu napadlo neuvěřitelně hodně, když jsem dorazili k autu,(kde byla v poledne vidět tráva), tak jsme měli na autě čepici asi 15cm sněhu a celé parkoviště bylo pokryté sněhem. Druhý den bylo nádherné azura, lyžovali jsme až do zavíračky a potom ještě blbnuli u auta s ježdíkama a pak si ještě děti užívali zahrádky u paní domácí, takže domů šli az v 19:30. Den to byl úžasný a děti i nádherně jezdili. Třetí den se počásku odpoledne zase trochu pokazilo, začalo opět sněžit a v neděli k byl pro změnu docela slušný fučák, ale naštěstí foukala do zad,tak i přes nepřízeň počasí si to rodinka užila. Po lyžovačce jsme hupsnuli do auta a vrčeli směr Zdice, kde děti čekala v pondělí koleda, i s Terezkou. A že si jí užili! Vajec bylo asi 50 a těch sladkostí bylo taky neuvěřitelně. Oba krásně říkali básničky a dle slov babičky z toho byli nadšení. Mamince letos vyšli narozeniny na Velikonoce, tak byla ušetřena hodovačky:-)
Thajsko 21.2.-18.3.2010
Tak jsme to nevydrželi a ani Fílův nástup do školy nám nezabránil vyrazit v zimě za teplem. Termín jsme tedy zkrátili, ale i tak si myslím, že dobrý.
Let
Termín nám určily ceny letenek, na tento termín byly nejvýhodnějši cenově a jednalo se o noční přelety, což maminka trochu kvůli dětem řešila. Vyrážíme s KLM a komunisti (jak jim říká tatínek, poté, co je koupili Air France) se moc nepředvedli. Usoudili jsme, že si z KLM udělali nízkonákladovou Air France. První zklamání bylo, že v letadle nejsou televizky – to jsme brali, že už je samozřejmost na mezikontinentální lety, ale auha – to už Martin i v roce 2000 měl u Britišů svoji telku – maminka půl roku ještě jedno velké plátno u první řady. Když jsme se už smířili s tím, že dětičky stejně cestu prospí a taťka minulou cestu do USA taky prospal, takže to vlastně zase tak nevadí, museli jsme se smiřovat s jinou situací. Odjíždíme od tubusu, když tu hovoří kapitán, že prý svítí kontrolky a že se mu to nezdá a že se raději vrací zpátky k tubusu se poradit, jestli to je něco vážného nebo ne. A že prý to je něco vážnějšího, tak teď se musí jenom ještě rozhodnou, jestli se to dá opravit či je to na nové letadlo. Po cca 3 hod sezení v letadle,je nám řečeno, že to je na nové letadlo a že musíme přestoupit do jiného.No, a to byla ještě větší vykopávka (byly tak ještě popelníky), ale doletěli jsme šťasně a to bylo hlavní. V rámci stěhování nějak nedokázali přestěhovat všechny jídla, tak k snídani dostáváme polévku a sladkosti, které kde našli (konec letadla je konec letadla…) Několik lidí to neslo špatně (včetně naší maminky, ale jen do chvíle než ochutnala tu polévku a zjistila, že je velmi podobná té, co jedla na Bali a bylo po problému a najednou byla ráda, že na ní ty blbý housky a míchaný vajíčka nevyzbyly:-). Tatínek to dotáhl ještě dále a po delším vtipném šponováním s letušákem dostal jako kompenzaci palačinky se servisem z první třídy – takže marmeládička ve skleničce, příbory a talíř normální.
Přílet
Auto jsme měli zajištěné zase přes Autoeurope, takže jsme neočekávali žádné trable s převzetím auta -úkol je jednoduchý – najít pobočku naší půjčovny, hopsnout do auta a zmizet z letiště. Úkol jednoduchý, ale poté, co jsme pobočku nenašli, jsme začali pátrat, kde by mohla být chyba a s paní na informacích jsme dali dohromady, že tato půjčovna tady pobočku vůbec nemá a že prý nás měl někdo očekávat u vchodu č. 6, ale protože jsme měli zpozdění, tak zavolala do půjčovny a zjistila, jestli se tu dotyčný človíček nachází a prý, že jo, ať jdeme ke zmíněnému vchodu. Pěkně jsme poděkovali a vyrazili – Martin prozřetelně raději kotrolovat všechny vchody okolo kterých jsme šli (co kdyby náhodou) a opravdu – pán s cedulí Martin Muller stál u vchodu č. 4 – vítejte v Thajsku!
Špekulovali jsme, co se bude dít nyní – nabízely se 2 varianty – odveze nás do pobočky ve městě – tato varianta připadala mamince moc západní, tak si vymyslela variantu, že se nám auto předá na parkovišti a opravdu. S chlapíkem jsem dorazili na parkoviště a on ukázal a řekl: toto je Vaše auto. Smlouvu jsme podepsali na kapotě a vše vypadalo v pohodě. Co ted? Ukázalo se klapne i varianta č. 1 – prý ať sedneme do auta a jedeme za nim do pobočky, tam nám dá jiné auto. Auto jsme dostali a jako vždycky, ještě jsme na tom vydělali – vše v kůži a s mahaganovými doplňky. Nicméně díky zpozdění letadla a komplikovanější předávce auta, jsme zjistili, že se stmívá a možná bude ještě zajímavejší hledání prvního noclehu než jsme předpokládali. Vyrážíme podle plánu tedy za Bankong,máme od strejdy z půjčovny plánek kudy z Bankongu, tak uvídíme. Nejdříve jsme špatně odbočili a jeli se podívat ješte jednou na letiště, ale na podruhý to již klaplo:) S tmou jsem dojeli do míst, kde měla maminka vymyšleno spaní a taťka zamířil na tržnici, že se poptá, kde je prý nějaké bydlení. Při té příležitosti koupil první thajské dobroty, které jsem hned všichni ochutnali (tedy kromě Eliška, ta v autě vytuhla). Chlapík řekl, kam máme jet a my vyrazili, ale nějak jsme nemohli žádný hotel najít – teda možná jsme okolo několik hotelů jeli, ale bohužel cedule na domech a odbočky byly pouze v thajštině a to jsme opravdu netušili, jak slovo hotel vypadá. Adrenalín stoupal, až najednou cedule resort, tak to taťka strhnul vlevo a čekali jsme, co to bude. Nakonec jsme do resortu nedojeli, po cestě jsme našli nějaký místní bungalowy a tam zůstali. Rodinka si vedle svého domečku postavila nekolik bungalovů, ale eveidentně spíše pro místní než pro bílé, protože komunikace s ní byla těžká, ale taťka je starý šikula a už jsme šli k našemu domečku na nožkách.
Hochficht 29.1.-31.1.2010
Tak máme první pololetní prázdniny.
Fíla dostal na vysvědčení samé jedničky (rodiče byli u toho, mohli jsme se jít podívat do školy), takže lyžovačka jako relax a odměna byla zapotřebí. Teta Kačena nás zlákala na Hochficht hned za hranicema, tak jsem vyrazili. Ubytko jsme sháněli na poslední chvíli, tak uže bylo za 65EUR, ale zase bylo na velmi dobré úrovni.
Vyráželi jsme odpoledne ve čtvrtek, cesta dobrý, jen u Strážného začalo sněžit trochu více, že cesta byla docela neprůjezdná a když nám cestu zablokoval náklaďák, tak jsme se modlili, abychom nemuseli zastavovat, ale jenomš přibrzdit a klaplo to:-)
Na německé straně už to bylo dost hustý (jak by řekl Filípek). Nejdříve jsme jeli chvíli za pluhem, což bylo pomalé, ale aspoň protažené. Nicméně on v další vesnici zastavil a my se vydali vzhůru za dobrodružství – nic takového jsme ještě nezašili – bylo to docela really – foukal docela prudký vítr a do toho hustě chumelilo a my jeli po vedlejších silnicích, takže žadné protažení, ale zase žadný problém se vyhýbat protijedoucím vozidlům. Nicméně maminka začala vymýšlet scénaře, co bychom dělali, kdyby nám auto lehlo, vždyť by nás tady ani nikdo nenašel, všichni doma v teploučku, jen my šílenci na silnici. Děti spali, tak se mohla maminka bát nahlas, ale naštěstí katastrofický scénař zůstal jenom v kategorii co bychom dělali kdyby. Trošku ještě bloudění, kde se nachází ta naše vesnice, ale jeden hodný pán nás tam dovezl a bylo vyhráno – barák už našel tatínek po čuchu, takže asi v 22:30 bylo vyhráno a mohlo se vybalovat a jít spát.
Počasí nám tedy nevyšlo úplně úžasný, zima, vítr a chumelenice i další den, ale jak říkali Baloušovci dneska je lepší než včera, vždyt je dobře. Při výjezdu na parkoviště jsme byli nuceni zastavit a bohužel bez roztlačení a cizí pomoci jsme to nedali. Naštěstí tam bylo hodně Čecháčků , tak se chlapi nabídli, maminku posadili za volant a s taťkou auto roztlačili. Mamka auto sice málem zavařila, ale někdy to poprvé je holt složitější, teď už mamka ví, že příště tak tolik plynu nemusí rvát:-)
Mikuláš 2009- 4.12.-6.12.-Rokytnice
Tak po roční pauze vyrážíme opět směr Rokytnice. Původní plány počítali s docela rozumným odjezdem, ale taťka si “otevřel pozice” na trhu a obchodoval a obchodoval, až jsme vyrazili v 18:30. Cesta byl aale dobrá a protože letos není sníh, tak jsme tam dorazili ještě pred 21h.
Letos na nas vyšel 7l v přízemí, byli jsme poslední, kdo dorazil, tak nebylo na výběr, ale nakonec se to ukázalo jako dobrá volba – z jídelny nebylo nic slyšet a na pokoji nebylo takové horko jako v jiných pokojích.
V sobotu jsme vyrazili na pěší vylet. Pocasi nebylo nic moc, mlha,ale nefokla vítr a nemrzlo, takže dobrý. Jarda vyrazil jako předskupina a dělal fáborky, podle kterých se pohyboval zbytek bandy. Začátek byl krutě do kopce (hlavně kočárkáři to měli hustý), ale pak se cesta narovnala a nakonec klesala bylo to moc příjemné. Mamka s Eliškou uzavírala skupinu a sbírala zelené fáborky.
Když se setmělo, tak na půl šestou byla naplánovaná ještě
pro děti stezka odvahy. Vyráželi jednotlivě z chalupy po cestě cca 50m a měli podél svíček dorazit ke 2 červeným svíčkám, kde se měli podepsat a vybrat si odměnu. No a po cestě jim to několi tatínků dělalo trochu strašidelnější... Děti to docela prožívali. Fíla měl jít původně s Eliškou, ale nakonec jsme to přehodnotili a on vyrazil sám.
Večer přišel Mikulas s certy a tam byla Eliska za
nejvetsi “hvezdu” a vsechny moc pobavila. Šla poslední a bylo to opravdu to nejlepší nakonec. Jeji usmevy, kouleni oci,
naklaneni hlavicky na stranu, uprava culiku, vsechno jenom basnicku ne a ne tomu Mikulášovi říct:-) Nakonec ji tatka pomohl a řekla moc pěknou: Mikuláš je pěkný pán, dává dětem marcipán a zlobivým brambory do děravé bačkory. Deti byli nadseny z darecku, z deti, fakt se to povedlo.
V nedeli jsme meli jit do mesta do cukrarny, ale bohuzel prselo, tak jenom po obede sel Martin s detmi na procházku, ja doklidila chalupu a vyrazili jsme domu. Deti obe vytuhli, takze cesta
byla v pohode. Ted si jenom Eliška stěžuje na břísko, tak snad to bude dobré. Dneska z chalupy odjižděli 2 marodi,tak snad od nich nic nemame… Tak Eliška to ustála, ale Fíla se probudil a že s necítí dobře a naměřili jsme mu přes 38. Večer se to vyšplhalo až na 39,5, takže jsme do středy doma a ve čtvrtek zkusíme jít do školy.
lyžařský víkend v Liberci
Tak se nám podařilo úspěšně vnutil se Jardovi na víkend. Vyrazili jsme v pátek večer, abychom mohli být již v sobotu ráno na svahu. Když jsme dorazili Jarda se Zuzkou byli na tenise, takže si děti bez problémů začali hrát s Jonáškem. V sobotu ráno dorazil ještě Jardův taťka a vyráželo se na hory – Jarda si vzal Zuzku a Fílu na velkou sjezdovku, Martin šel s Eliškou a Jonáškem na policajtskej a Markéta vyrazila s taťkou na běžky. Lidí bylo hodně a sehnali jsme místo na zaparkování opět jenom za 50,-Kč u Marušky. Martin vyrazil s dětma, mamka se dopřipravila na běžky a vyrazila za nimi. Jaké to bylo překvapení, když našla na sjezdovce i celou rodinu Balousovcu! Děti samozřejmě nadšený (hlavně asi Terezka). Mamka vyrazila na běžky a když se vrátila, akorát se už vrátil Fíla a že bude jezdit chvíli i tady na té sjezdovce a co tu bylo nového a lákavého byly hrboly. V jednu končila permice, tak jsme vyrazili do hospody na oběd – ta byla úplně plná, ale dobří lidé věnovali alespoň dvě místa pro děcka. Ty uviděli vedle u holčičky hranolky a měli jasno v tom, co chtějí k obědu. Poté jsme vyrazili zpět do Liberce – Fíla měl slíbeno ještě bruslení. Elinka usla v autě (neměla naspáno s předešlého dne a bylo to vidět i na lyžování), takže jsme ji jenom v sedačce přenesli Jardovi a Martin vyrazil s Fílou a Zuzkou na přehradu. Když už byla tma, Markéta už chtěla vyrazit k přehradě, jestli je všechno v pořádku, když se akorát naši bruslaři objevili ve dveřích – děti spocený hlavy, ale maximálně spokojený – hráli hokej a moc je to bavilo. Venku chumelilo jako blázen, tak jsme byli zvědaví, co nám přenese za počasí neděle.
Naštěstí se vysněžilo přes noc a ráno už bylo v pohodě. Jarda s rodinou, tedy kromě Jonáška, který moc běžkování zatím nemusí, vyrazili na běžky a Martin s dětma měli opět namířeno na Policajtskej. Balůovci už byli na místě a Fíla se už moc tešil na ty skokánky ze včerejška – a že je taky jezdil celé dopoledne! Taťka mu řekl styl, jak je jezdit a neměl na skokánkách přemožitele! Elinka lyžování po chvilce opět vzdala, tak se musela nějak namotivovat. Kubík na tom byl podobně, tak jsme i pro mladší vymysleli, že by mohli vyrazit na skokánky a ono to klaplo. Eliška měla ještě lákadlo v podobě želatinových zvířátek, kdy měla slíbeno, že pokaždé když sjede kopec, bude moci ukousnout zvířátku nějakou část těla. Taťka poté vyprávěl, že dokázala jednoho dinasaura jíst na 8x! Díky tomuto fíglu vydrželi nakonec i mrňousové do jedné a ostatní děti jsme museli po jedné už taky zahnat, idkyž ty by tam asi skákali na skokánkách ještě teď. No a za odměnu opět do hospůdky a poté do Prahy a mohli jsme si odškrtnout jeden z dalších povedených víkendů.
Babicky narozeniny+ bruslení
Venku mrzne jako když praští, takže nás babička pozvala na víkend do Loun, že prý se bruslí na Lenešickém rybníku, tak jestli nechceme přijet. Změnili jsme tedy plány a vyrazili do Loun. Na sobotu se naplánovala lyžovačka na Bouřňáku a tentokrát byla netradiční účast – k našemu mužskému družstvu se přidal Petr, Ondra a Bohuška. Mělo být azuro, ale měli mlhu a takovou frontu, jakou ještě chlapy nezažili, za dobu co tam jezdí:( Na posledni hodinku nakonec vylezlo i sluníčko…) Ráno jsme se probudili a babička nám začala vyprávět historku, jak Ondra v noci dorazil v pyžamu dolů a ulehl mezi babičku a dědu, až dědu vytěsnil a ten se šel podívat po domě a zjistil, že jsou všude dvěře dokořán, jak Ondra v polospánku došel dolu. Do postele se už nevešel, tak se rozhodl, že raději odjede tedy do práce. Po páte hodině se vzbudil Filípek a když nenašel Ondru vedle sebe, myslel si, že už asi vstal, ustrojil se tedy do tepláku a bundy a vyrazil také dolů. Ale tam to všechno ještě spalo. Babička ho tedy položila vedle Ondry a šla si lehnout do obýváku…
Večer šli Petr s Bohuš na ples a Ondra měl spát u babičky. Naplánovali jsme tedy klukům dobrodržství, že budou spát spolu sami nahoře jako velký kluci a my s Martinem, že se vyspíme u Elišky dole. Kluci byli nadšeni, večer si užili maximálně jako vždycky a i usínáním nebyl velký problém, po lyžování to šlo víceméně samo:
Ráno se vstalo a kluci měli domluveno, že vyrazí na rybník na to bruslení. V závěsu za nimi vyrazili Petr s Bohuškou a maminka s dědou a Eliškou. Když dorazila maminka s Eliškou už byl hokej v plném proudu – Fíla dostal od strejdy hokejku, ale předal ji taťkovi a hrál s velkou a taťka se tak krčil s malou… Filípkovi to moc šlo a docela i dával góly. Bohuška byla v bráně a kluci útočili. Pak také jeli na dobrodružnou výpravu přes celý rybník, ale hokej je hokej…
Na oběd se dorazilo se zpožděním- bylo to těžké odjet, kluky to opravdu moc bavilo!U babičky se posedělo, popilo a vyráželo se směr Praha, neboť taťka má svůj pravidelý hokej v Kralupech a tentokrát byl prý povedený, když se tak rozbruslil v Lenešicích:-)
Silvestr 2008
Tak se zase rok s rokem sešel a vyrazili jsme k Jardovi do Liberce na silvestrovský pobyt. Letos nikdo neonemocněl, takže byla plná účast – Jardovci, my a Balůovci. My dorazili už 30.12 ráno (původně to vypadalo už na 29.12., ale mamince dorazili pozdě klienti na pension, tak jsme to nestíhali), naobědvali se (Markéta vařila svíčkovou) a odpoledne vyrazili na Severák vyzkoušet Elišku na vleku. V autě začínala trochu usínat, ale nakonec to ustála a na vleku si vedla moc dobře. Původně jsme ji koupili jen bodovku na 10jízd, ale ty projezdila rup šup a taťka musel jít dokupovat ještě další permici na hodinu. Elá jezdila krásně za hůlky, šlo jí to perfektně a vydržela jezdit skoro 2,5h, Fíla si tak taky jezdil hezky. Po 2,5h Eliška vyměnila lyžičky za boby a jezdila z kopce. Taťka si vzal Fílu do parády a začali chlapy pracovat na dolaďování stylu:) Jako odměnu do auta dostali děti každý langoše a moc jim chutnal (i mamince a tatínkovi:)
Druhý den (31.12.)jsme přibrali ještě Jarynovce a vyrazili na vlek už ráno, Elišce pořídili po včerejší zkušenosti dopolední permici a zrovna vydržela asi jenom 1h jezdit, ale to vůbec nevadilo, důležité je, že jí to pořád baví a také se vybobovala a také jsme na dnešek naplánovali ještě odpolední aktivitu a to sice bruslení. Na dnešek si maminka vymyslela, že vyzkouší po 6letech běžky a tak vyrazila na plácek za vlekem, kde si udělala stopu cca 50m a jezdila si tam. Po obědě šla Elinka spinkat a Fíla vyrazil s taťkou na místní bruslák vyzkoušet nové brusle a jaké to bruslení vlastně je. No, a vrátili se nadšení a Filípkovi to moc šlo a hned naplánovali, že další den jdou znova. Večer bylo ještě klasické silvestrovské soutěžení, které se dětem moc líbilo a prskavky a minipetardy před barákem.
Po loňské zkušenosti vyrážíme ráno 1.1. na Severák, neboť se loni osvěčdčilo, že bylo málo lidí a skutečně – parkoviště bylo skutečně okolo 10h ještě skoro prázdné (a to den předtím jsem nesehnali místo a parkovali u policejtského). Lidi byly v pohodě, ale co nás překvapilo byl mráz, bylo -9stupňů. Fíla vyrazil s Jardovcema na červenou sjezdovku, Eliška s ostatníma dětma na policajtský a maminka opět na půl hodinku na běžky, dnes hlavně z důvodu zahřátí, ale běžky se mamince moc zalíbili. Díky zimě Eliška vydržela lyžovat asi jenom hodinku, ale udělala další krůček a už sama zatáčí do prava.Bylo hodně slziček kvůli zimince v botech, ale vyřešili jsme to běháním k rolbě a malováním obrázků na snížek, to Elišku moc bavilo, takže ostatní vyrazili domu do teplíčka a my vydrželi až do 13h, co byla permice. No a odpoledne samozřejmě bruslení a opět nadšený Filípek po návratu domů. Jezdí z nohama od sebe, ale co je úžasné, hrozně ho to baví a říká, že i víc než lyžování.
2.1 vyrážíme rodičové na běžky kromě maminky, která bude mít babysitting. Dětem se zapnula Mama mia a ostatní vyrazili na běžky. Dětičky byly hodné a ostatní se vrátili také spokojení, prý je Martin s Markétou pěkně hnali – hlavně unaveně vypadala Kačena:-) Odpoledne je naplánované bobování a bruslení a to tentokrát na přehradě, mrazy jsou pořád dost veliké, tak se dalo již vyrazit. Eliška ještě spala, tak vyrazili bez ní, ale za chvíli jsme za nimi vyrazili i já s Eliškou. Fíla celý spokojený jezdil po přehradě jako drak a bylo vidět, že přidává na rychlosti. Eliška našla zalíbení v klouzání, takže si klekla na kolínka a já jí posílala po ledu a to ji ohromně bavilo. Také oblíbená disciplína bylo vožení dětí Martinem na bobech, zatáčky byly ostré a dalo práci se udržet na bobech. Ostatní pomalu odpadávali a jako poslední vyrážela domů naše rodinka ješte ze Zuzkou a to v 17:30.
3.1. jsme se rozhodli, že vyrazíme na Severák někdo bobovat a někdo lyžovat, ale byla velikánská zima (-9 u Jardy), tak jsme rozhodli, že vyrazíme raději až tak na 11h, ale pak Kačeně volal švára, že stojí před Maliníkem a je šíleně ucpané, tak se změnili plány a Jardovci a Balůovci, že pojedou na procházku spojenou s bobováním k Ještědu a naše rodinka vyrazila dopoledne na přehradu a na odpoledne jsme naplánovali Severák s tím, že by tam mohlo být volněji. Na ledu bylo měně lidí než včera a taťka vyčistil od sněhu plácek a oválek na ježdění a mohlo se začít. Ježdění po oválu bylo proloženo výlety po přehradě, svítilo i sluníčko, takže to bylo príma, ani se nám nechtělo odcházet, ale ještě jsme chtěli stihnout ty lyže… Po sváče jsme vyrazili a bohužel jsme se frontě před Maliníkem nevyhnuli, byla dlouhá 1km a stálo nás to 30m času, ale nevzdali jsme to a to bylo dobře. Maminka vyrazila opět na bežky udělat si svých 10cest klasicky a tentokrát na zpáteční cestě i několik metrů bruslení a rozhodla se i sjet policajstký na běžkách a ono to klaplo! Když jsme dorazila na sjezdovku nestačila jsem zírat na novoty, které se stačily za tu hodinku odehrát – Eliška jezdila až nahoru na konec vleku a tu prudší část jezdila za hůlku, ale zbytek už bez hůlky, zatáčela i do leva a začínala nabírat na rychlosti – úžasný! Fíla taky pěkně vykrajoval zatáčky jezdil hezky po hranách. Maminka se tedy rozhodla, že se nechá od Elišky naučit lyžovat a sjižděla poslední 3/4 sjezdovky s Eliškou a ona mi to ukazovala, bylo to senzační. Mamka kopec vždycky kopec vyběhla, taťka s Eliškou na vleku a pak jsem jeli dolů společně! Skončili jsme jenom proto, že byly 4h a vlek zavřeli. Děti šli samozřejmě bobovat a tentokrát jezdili spolu a moc jsme se všichni nasmáli – dokázali sjet skorou celou sjezdovku bez velké kolize a užili si to jak oni, tak my s taťkou, jak jsme na ně koukali a viděli je šťastné. Bohužel náš pobyt dneska skončil a vyráželi jsme ještě večer do Prahy, ale zažitků bylo moc a zhodnotili jsme ho jako zatím nejlepší Silvestr ze všech – dětičky děkujeme!!!
Rodinka vyrazila do kina+ Eliška slaví svátek
Tak nastal den D a vyrazili jsme s dětmi do kina. V Hostivaři mají dětský festival, tak jsou lístky jenom za 69,-kč, jsme o víkendu doma a Eliška má k tomu ještě svátek, tak rozhodnutí bylo skoro jasné. Nejdříve to vypadalo na krtečka, ale poté jsme usoudili, že Eliška zvládne normální představení a vyrazili jsme tedy na Divoké vlny. Děti si to užili, Eliška bez problémů vydržela a protože to bylo o serfařských tučnácích, tak si na své přišel i tatínek. Poté jsme ještě shlédli několik kousků kejklíře Váši Pupa a vyrazili domů dělat kašičku s řízkem, kterou si Filípek objednal už týden dopředu. Oběd se povedl, Eliška vyrazila do postýlky a chlapi na tenis, no prostě hezký rodinný den.
Včera Eliška slavila svátek a den to byl také povedený – Eliška dostala růžový kočárek, růžový malý batůžek se spoďárkama, sponečky do vlasů, růžové tepláčky, knížku, prut a rybičky na chytání a dárky se jí moc líbily a měla z nich velkou radost. Batoh a tepláčky za celý večer už nesundala a ve sponečkách dokonce spala. Filípek chytal rybičky, Eliška je dávala do batůžku a bylo o zábavu postaráno. Tatínek upekl pizzu k večeři, takže hlady jsme rozhodně nestrádali.
Sucháč 2008, Filípek vylezl na svoji první pískovcovou věž
Jako každý rok, i tentokrát se konala u Rýšovců tradiční podzimní slezina. A ačkoli je zvykem, že počasíbývá spíš horší, než lepší, tak letos se podařilo načasovat na víkend téměř dokonale.
Z tradičních účastníků chyběli pouze Jardovci, takže jsem se na chalupě v Sucháči nakonec sešli s Baloušovcema, Jeníčkovcema, Horalem a Rýšovcema.
Sobotu jsme strávili společným výletem po Jestřabích horách. Hlavním tahákem byl nejvyšší vrchol Žaltman (741 m, pvodně Hexenstein) s jeho největší atrakcí, asice kovová rozhledna, ze které byl nádherný výhled do kraje.
Druhým tahákem byla pak hospoda, kde měli úžasnou polívku a palačinku.
V neděli jsme se vypravili na horolezeckou výpravu. Účastnili se jí Filípek, Honzík, Anička, Petra, Tomáš, Horal, Rýša a Martin. Maminka s Eliškou a Káča s Kubíkem a Terezkou šli kousek s námi a pak pokračovali výletní trasou po výhledech směrem do Sucháče.
My jsme si sešlo do Jelení rokle a Rýša vybral krásnou skalní věž, která se jmenuje Orlíček a vede na ní pěkná cesta, která začíná traverzem s jemnými chyty doleva, pak se jde po kyzech nahoru na polici a na závěr se leze rajbasem na vrchol. Jmenuje se Kyzová a klasifikace je 3.
Filípek se tu pochlapil a tak sice s dopomocí, ale díky své bojovnosti nakonec vylezl až nahoru na vrchol a poprvé v životě si mohl užívat krásných pocitů z eforie na běžným smrtelníkům nedostupné věži, na které si podával ruku s ostatníma horolezcema, kteří tam vylezli. Očička mu jen zářila.
A aby to měl dotažené, tak si z Orlíčka uděla i svoje první samostatné slanění.
Rozdělili jsme se pak na dvě skupiny, Martin s Rýšou lezli dále a zbytek šel na výlet, stíhat Janu s Káčou a dětmi. S Rýšo jsme pak ještě vylezli na Orlí Hnízdo (7b), Zaječí (cesta pro Petru 5), Inkognito (údolní 6) a Bubáka (cesta strachu 6-).