Velikonoce
Hody,hody děvčátka
už ťukáme na vrátka.
My jsme malí koledníci,
koledu vám chceme říci.
Vyšupem vás maličko,
dejte aspoň vajíčko.
Velikonoční lyžování na Stubai
Po teplém Thajsku jsme měli naplánové ještě lyžování během velikonočních prázdnin. Maminka plánoala krásnou jarní lyžovačku se sluníčkem a teplíčkem a nějak to nevyšlo úplně podle jejích představ, ale i tak to byl krásný prodloužený víkend. Stubai nám doporučil strejda Tomáš. Předpokládali jsme, že ubytko bude v pohodě, ale nakonec jsme se na poslední noc stěhovali.
Pořídili jsem 3,5 denní permici a první den dorazili na 12h na svahy. Začinalo sněžit a během odpoledne to sílilo tak, že jezdil jenom Martin s Fílou a holky se schovaly do baráčku a sjely jenom 2 jízdy. Sněhu napadlo neuvěřitelně hodně, když jsem dorazili k autu,(kde byla v poledne vidět tráva), tak jsme měli na autě čepici asi 15cm sněhu a celé parkoviště bylo pokryté sněhem. Druhý den bylo nádherné azura, lyžovali jsme až do zavíračky a potom ještě blbnuli u auta s ježdíkama a pak si ještě děti užívali zahrádky u paní domácí, takže domů šli az v 19:30. Den to byl úžasný a děti i nádherně jezdili. Třetí den se počásku odpoledne zase trochu pokazilo, začalo opět sněžit a v neděli k byl pro změnu docela slušný fučák, ale naštěstí foukala do zad,tak i přes nepřízeň počasí si to rodinka užila. Po lyžovačce jsme hupsnuli do auta a vrčeli směr Zdice, kde děti čekala v pondělí koleda, i s Terezkou. A že si jí užili! Vajec bylo asi 50 a těch sladkostí bylo taky neuvěřitelně. Oba krásně říkali básničky a dle slov babičky z toho byli nadšení. Mamince letos vyšli narozeniny na Velikonoce, tak byla ušetřena hodovačky:-)
Teplý salát ďáblík (porce pro jednoho)
Velká mrkev (nahrubo nastrouhat)
2 stroužky česneku (nahrubo nakrájet)
2 jarní cibulky (na kolečka)
Trochu ledového salátu (natrhat)
Slunečnicové semínka
Med (lžička)
Shoyu omáčka
Chili paprička
Ocet Mizkan
Olivový olej (na pánev)
Pánev
Thajsko 21.2.-18.3.2010
Tak jsme to nevydrželi a ani Fílův nástup do školy nám nezabránil vyrazit v zimě za teplem. Termín jsme tedy zkrátili, ale i tak si myslím, že dobrý.
Let
Termín nám určily ceny letenek, na tento termín byly nejvýhodnějši cenově a jednalo se o noční přelety, což maminka trochu kvůli dětem řešila. Vyrážíme s KLM a komunisti (jak jim říká tatínek, poté, co je koupili Air France) se moc nepředvedli. Usoudili jsme, že si z KLM udělali nízkonákladovou Air France. První zklamání bylo, že v letadle nejsou televizky – to jsme brali, že už je samozřejmost na mezikontinentální lety, ale auha – to už Martin i v roce 2000 měl u Britišů svoji telku – maminka půl roku ještě jedno velké plátno u první řady. Když jsme se už smířili s tím, že dětičky stejně cestu prospí a taťka minulou cestu do USA taky prospal, takže to vlastně zase tak nevadí, museli jsme se smiřovat s jinou situací. Odjíždíme od tubusu, když tu hovoří kapitán, že prý svítí kontrolky a že se mu to nezdá a že se raději vrací zpátky k tubusu se poradit, jestli to je něco vážného nebo ne. A že prý to je něco vážnějšího, tak teď se musí jenom ještě rozhodnou, jestli se to dá opravit či je to na nové letadlo. Po cca 3 hod sezení v letadle,je nám řečeno, že to je na nové letadlo a že musíme přestoupit do jiného.No, a to byla ještě větší vykopávka (byly tak ještě popelníky), ale doletěli jsme šťasně a to bylo hlavní. V rámci stěhování nějak nedokázali přestěhovat všechny jídla, tak k snídani dostáváme polévku a sladkosti, které kde našli (konec letadla je konec letadla…) Několik lidí to neslo špatně (včetně naší maminky, ale jen do chvíle než ochutnala tu polévku a zjistila, že je velmi podobná té, co jedla na Bali a bylo po problému a najednou byla ráda, že na ní ty blbý housky a míchaný vajíčka nevyzbyly:-). Tatínek to dotáhl ještě dále a po delším vtipném šponováním s letušákem dostal jako kompenzaci palačinky se servisem z první třídy – takže marmeládička ve skleničce, příbory a talíř normální.
Přílet
Auto jsme měli zajištěné zase přes Autoeurope, takže jsme neočekávali žádné trable s převzetím auta -úkol je jednoduchý – najít pobočku naší půjčovny, hopsnout do auta a zmizet z letiště. Úkol jednoduchý, ale poté, co jsme pobočku nenašli, jsme začali pátrat, kde by mohla být chyba a s paní na informacích jsme dali dohromady, že tato půjčovna tady pobočku vůbec nemá a že prý nás měl někdo očekávat u vchodu č. 6, ale protože jsme měli zpozdění, tak zavolala do půjčovny a zjistila, jestli se tu dotyčný človíček nachází a prý, že jo, ať jdeme ke zmíněnému vchodu. Pěkně jsme poděkovali a vyrazili – Martin prozřetelně raději kotrolovat všechny vchody okolo kterých jsme šli (co kdyby náhodou) a opravdu – pán s cedulí Martin Muller stál u vchodu č. 4 – vítejte v Thajsku!
Špekulovali jsme, co se bude dít nyní – nabízely se 2 varianty – odveze nás do pobočky ve městě – tato varianta připadala mamince moc západní, tak si vymyslela variantu, že se nám auto předá na parkovišti a opravdu. S chlapíkem jsem dorazili na parkoviště a on ukázal a řekl: toto je Vaše auto. Smlouvu jsme podepsali na kapotě a vše vypadalo v pohodě. Co ted? Ukázalo se klapne i varianta č. 1 – prý ať sedneme do auta a jedeme za nim do pobočky, tam nám dá jiné auto. Auto jsme dostali a jako vždycky, ještě jsme na tom vydělali – vše v kůži a s mahaganovými doplňky. Nicméně díky zpozdění letadla a komplikovanější předávce auta, jsme zjistili, že se stmívá a možná bude ještě zajímavejší hledání prvního noclehu než jsme předpokládali. Vyrážíme podle plánu tedy za Bankong,máme od strejdy z půjčovny plánek kudy z Bankongu, tak uvídíme. Nejdříve jsme špatně odbočili a jeli se podívat ješte jednou na letiště, ale na podruhý to již klaplo:) S tmou jsem dojeli do míst, kde měla maminka vymyšleno spaní a taťka zamířil na tržnici, že se poptá, kde je prý nějaké bydlení. Při té příležitosti koupil první thajské dobroty, které jsem hned všichni ochutnali (tedy kromě Eliška, ta v autě vytuhla). Chlapík řekl, kam máme jet a my vyrazili, ale nějak jsme nemohli žádný hotel najít – teda možná jsme okolo několik hotelů jeli, ale bohužel cedule na domech a odbočky byly pouze v thajštině a to jsme opravdu netušili, jak slovo hotel vypadá. Adrenalín stoupal, až najednou cedule resort, tak to taťka strhnul vlevo a čekali jsme, co to bude. Nakonec jsme do resortu nedojeli, po cestě jsme našli nějaký místní bungalowy a tam zůstali. Rodinka si vedle svého domečku postavila nekolik bungalovů, ale eveidentně spíše pro místní než pro bílé, protože komunikace s ní byla těžká, ale taťka je starý šikula a už jsme šli k našemu domečku na nožkách.
Americká Pizza
Suroviny:
400 g hladké mouky, 30 g droždí (skoro celá kostka), 1 dcl oleje, 1,5 dcl vody, 1 lžička soli, 1/2 lžičky cukru
Postup:
V hrníčku rozmícháme droždí s cukrem, až se úplně rozpustí. Do mísy vsypeme mouku, přilijeme droždí, olej, sůl a vodu a vypracujeme těsto. Necháme asi hodinu odpočinout. Mezitím si připravíme náplň (jakoukoliv,která Vám chutná).Těsto na plechu vyválíme na tenkou placku a potřeme náplní. Dáme do vyhřáté trouby péct asi na 30 minut a před dopečením posypeme strouhaným sýrem.
Hochficht 29.1.-31.1.2010
Tak máme první pololetní prázdniny.
Fíla dostal na vysvědčení samé jedničky (rodiče byli u toho, mohli jsme se jít podívat do školy), takže lyžovačka jako relax a odměna byla zapotřebí. Teta Kačena nás zlákala na Hochficht hned za hranicema, tak jsem vyrazili. Ubytko jsme sháněli na poslední chvíli, tak uže bylo za 65EUR, ale zase bylo na velmi dobré úrovni.
Vyráželi jsme odpoledne ve čtvrtek, cesta dobrý, jen u Strážného začalo sněžit trochu více, že cesta byla docela neprůjezdná a když nám cestu zablokoval náklaďák, tak jsme se modlili, abychom nemuseli zastavovat, ale jenomš přibrzdit a klaplo to:-)
Na německé straně už to bylo dost hustý (jak by řekl Filípek). Nejdříve jsme jeli chvíli za pluhem, což bylo pomalé, ale aspoň protažené. Nicméně on v další vesnici zastavil a my se vydali vzhůru za dobrodružství – nic takového jsme ještě nezašili – bylo to docela really – foukal docela prudký vítr a do toho hustě chumelilo a my jeli po vedlejších silnicích, takže žadné protažení, ale zase žadný problém se vyhýbat protijedoucím vozidlům. Nicméně maminka začala vymýšlet scénaře, co bychom dělali, kdyby nám auto lehlo, vždyť by nás tady ani nikdo nenašel, všichni doma v teploučku, jen my šílenci na silnici. Děti spali, tak se mohla maminka bát nahlas, ale naštěstí katastrofický scénař zůstal jenom v kategorii co bychom dělali kdyby. Trošku ještě bloudění, kde se nachází ta naše vesnice, ale jeden hodný pán nás tam dovezl a bylo vyhráno – barák už našel tatínek po čuchu, takže asi v 22:30 bylo vyhráno a mohlo se vybalovat a jít spát.
Počasí nám tedy nevyšlo úplně úžasný, zima, vítr a chumelenice i další den, ale jak říkali Baloušovci dneska je lepší než včera, vždyt je dobře. Při výjezdu na parkoviště jsme byli nuceni zastavit a bohužel bez roztlačení a cizí pomoci jsme to nedali. Naštěstí tam bylo hodně Čecháčků , tak se chlapi nabídli, maminku posadili za volant a s taťkou auto roztlačili. Mamka auto sice málem zavařila, ale někdy to poprvé je holt složitější, teď už mamka ví, že příště tak tolik plynu nemusí rvát:-)
Vánoční stromeček a besídky
Tak letos to vypadalo, že už si taťka ani nezazdobí. Na stromeček se vrhli dětičky a měli ho ve vlastní péči. Naštěstí máme letos jedičku vysokou až do stropu, takže do výškových partií ani Fíla ani Eliška zatím nedorostli a takzbylo pár ozdob a pár volných větví i na taťku.
Tenhle týden proběhli také besídky. V úterý ji měl Filípek jako celoškolní akci v divadle na Novodvorské. Děti byly převlečené do broučkovských a čmeláčkovských úborů a měli představení s písničkami ze včelích medvídků. Měli to veselé a moc se nám to líblo.
Ze všech představení asi nejvíe bodovala reklama o krtečkovi a myšce, jak prali kalhotky.
Ve čtvtrtek měla besídku Eliška ve školce. A na to, že poslední týden nemohla trénovat, protože byla nemocná to zvládla na výbornou. Spívala, tancovala a dokonce i měla roli myšky hrabalky v pohádkovém příběhu.
Mikuláš 2009- 4.12.-6.12.-Rokytnice
Tak po roční pauze vyrážíme opět směr Rokytnice. Původní plány počítali s docela rozumným odjezdem, ale taťka si “otevřel pozice” na trhu a obchodoval a obchodoval, až jsme vyrazili v 18:30. Cesta byl aale dobrá a protože letos není sníh, tak jsme tam dorazili ještě pred 21h.
Letos na nas vyšel 7l v přízemí, byli jsme poslední, kdo dorazil, tak nebylo na výběr, ale nakonec se to ukázalo jako dobrá volba – z jídelny nebylo nic slyšet a na pokoji nebylo takové horko jako v jiných pokojích.
V sobotu jsme vyrazili na pěší vylet. Pocasi nebylo nic moc, mlha,ale nefokla vítr a nemrzlo, takže dobrý. Jarda vyrazil jako předskupina a dělal fáborky, podle kterých se pohyboval zbytek bandy. Začátek byl krutě do kopce (hlavně kočárkáři to měli hustý), ale pak se cesta narovnala a nakonec klesala bylo to moc příjemné. Mamka s Eliškou uzavírala skupinu a sbírala zelené fáborky.
Když se setmělo, tak na půl šestou byla naplánovaná ještě
pro děti stezka odvahy. Vyráželi jednotlivě z chalupy po cestě cca 50m a měli podél svíček dorazit ke 2 červeným svíčkám, kde se měli podepsat a vybrat si odměnu. No a po cestě jim to několi tatínků dělalo trochu strašidelnější... Děti to docela prožívali. Fíla měl jít původně s Eliškou, ale nakonec jsme to přehodnotili a on vyrazil sám.
Večer přišel Mikulas s certy a tam byla Eliska za
nejvetsi “hvezdu” a vsechny moc pobavila. Šla poslední a bylo to opravdu to nejlepší nakonec. Jeji usmevy, kouleni oci,
naklaneni hlavicky na stranu, uprava culiku, vsechno jenom basnicku ne a ne tomu Mikulášovi říct:-) Nakonec ji tatka pomohl a řekla moc pěknou: Mikuláš je pěkný pán, dává dětem marcipán a zlobivým brambory do děravé bačkory. Deti byli nadseny z darecku, z deti, fakt se to povedlo.
V nedeli jsme meli jit do mesta do cukrarny, ale bohuzel prselo, tak jenom po obede sel Martin s detmi na procházku, ja doklidila chalupu a vyrazili jsme domu. Deti obe vytuhli, takze cesta
byla v pohode. Ted si jenom Eliška stěžuje na břísko, tak snad to bude dobré. Dneska z chalupy odjižděli 2 marodi,tak snad od nich nic nemame… Tak Eliška to ustála, ale Fíla se probudil a že s necítí dobře a naměřili jsme mu přes 38. Večer se to vyšplhalo až na 39,5, takže jsme do středy doma a ve čtvrtek zkusíme jít do školy.
Fílovo prvni hodnoceni od paní učitelky
Tak se přiblížilo 1.čtvrtletí v 1.třídě a napnuti jsme očekávali slovní hodnocení od paní učitelky a tady je: Učivo předepsané osnovami zvládá. Vyjadřuje se rozvážně, uvažuje samostatně při pochopení jednoduchých dějů. Chápe časové a množstevní údaje. Čte plynule a bez slabikování. Kvalita psaní je dobrá, úprava pěkné. Nutné dbát na uvolňovací cviky. Matematiku zvládá velmi dobře.
Maminka čekala, že to bude více osobní, ale jak ji řekla babička z Loun ” Co bych chtěla?” si řekla,že vlastně ano. Nicméně, co se pak bavila s ostatními maminkami, tak paní učitelka napsal hodnocení všem dětem stejné...
Filípek má školu rád,líbí se mu tam, ke dnešnímu dni má v notýsku 45 jedniček a 2 dvojky z pracovní výchovy. Už i 3x vyhrál matematického krále, tak co si více přát. Teď ještě nacvičíme na češtinářského krále a nebude to mít chybu:-)
Cuketová bábovka
500g cukety
400g polohrubé mouky
250g cukru krupice
2 vejce
200ml oleje
2 lžičky skořice
hrst rozinek
1 prášek do pečiva
tuk a hrubá mouka na vysypání formy
Cuketu nahrubo nastrouháme, dáme do mísy, přidáme cukr, mouku, vejce, olej, skořici, prášek do pečiva, rozinky a vše důkladně propracujeme. Pokud je těsto moc tuhé přidáme dle potřeby mléko.
Bábovkovou formu vymažeme tukem a vysypeme moukou. Těsto nalijeme do formy a pečeme v předehřáté troubě přibližně při 180°C asi 40 minut.
Upečenou bábovku necháme chvíli vychladnout a teprve poté ji opatrně vyklopíme. Na ozdobení posypeme moučkovým cukrem.