Cuketová buchta
3 ks vejce
340 g cuketa
400 g cukr krupice
2,3 dl olej
540 g polohrubá mouka
2 lžíce kakao
3/4 balíčku kypřící prášek
1/2 ks citron
Oloupanou cuketu, nastrouháme na jemném struhadle, necháme chvíli stát a vymačkáme přebytečnou vodu. Vejce rozklepneme a oddělíme žloutky od bílků.
Žloutky vyšleháme s cukrem a citronovou kůrou a vmícháme k nim olej. Přisypeme mouku s kypřícím práškem a vmícháme cuketu. Na závěr do těsta vmícháme ušlehaný sníh z bílků. Do vymazané a vysypané formy nebo na plech nalijeme světlé těsto a pak tmavé těsto. Tmavé těsto špejlí promícháme se světlým těstem.
Cuketovou buchtu zapečeme 12 minut při 180 °C. Pak zmírníme teplotu na 160 °C a pečeme ještě asi 30 – 40 minut.
Na závěr cuketovou buchtu pocukrujeme.
Dovolená České Švýcarsko
České Švýcarsko – 11.21.7.2010
Naše první dovolená v čechách.
Díky mamince jsme sehnali ubytování v apartmá v České Kamenici na zámku za 1400,- na noc. Volba padla na zámek, proto, že bylo všude vedro k padnutí a předpovídači počasí hlásili tropické noci. Na zámku jsme si večer brali teplé oblečení – zkrátka přirozená klimatizace.
K dispozici jsme měli byt s třemi ložnicemi, koupelnou a obytnou kuchyní. Venku pak velkou zahradu a bazén 9×4,5m. Obzvlášť bazén si děti užívali, skákání, házení, vodní boje, lehátka, kotrmelce, stojky a blbnutí všemožného kalibru. Eliška pak pro bombón byla schopna přeplavat bazén 10x.
Hradní pán a paní se svými dětmi se o nás starali, jako o vlastní.
Okruh kolem Jetřichovic (pěšky) – Pondělí 12.7.
Z Jetřichovic jsme se vydali na výlet po skalních vyhlídkách. Po červené jsem vyrazili postupně na Mariinu Skálu (dost do kopce), Vilemininu Stěnu a na Rudolfův Kámen. Marina a Rudolf jsou domečky na skalních věžích a děti si užívali lezení po skalních schodech, lávkách a žebříkách.
Na oběd jsme se stavili Na Tokáni, ale jídlo nic moc a zbytečně předražené. Jediné z čeho měl Fíla radost byla chlebová myska na guláš – “tati, to je poprvé co můžu sníst nádobí!”
Zpátky jsme to střihli po modré (krásný loupežnický les – dva nás dokonce přepadli) a pak po žluté .
Cyklovýlet podél Kamenice (kola) – Úterý 13.7.
Vymýšleli jsem něco nenáročného pro Elišku až nás napadl výlet podél Kamenice. A abychom to udělali echt příjemné, vyrazili jsme autem za Hraniční rybník, auto nechali u přejezdu a rozdělili jsme se na dvě skupinky. maminka s Eliškou vyrazili přímo dolů směr Kytlice a my s Fílou jsme si to dali ještě přez Jedlovské Rybníky.
V Kytlici si děti pohráli na hřišti, zaběhali si od ptáka k ptáku a pak si zase jela dát do těla maminka a my jsme pokračovali směrem po produ dolů přes Mlýny do České Kamenice.
A byli jsme tak rychlí, že nás maminka nedohonila.
Pak jeli děti s mamkou na zámek a taťka se vrátil zpátky pro auto.
Hřensko, soutězky, Pravčická Brána (pěšky) – Středa 14.7.
Na soutězky jsme se všichni těšili. Začali jsem v Hřensku parkovištěm za 150.
Soutězka naštěstí byla otevřená a přezto, že tu před měsícem byla povodeň, tak v Tiché soutězce fungovali gondoliéři. Cesto byly v Kamenici sem tam poházené zbytky lodí, pravděpodobně povodní upravené a dopravené z Divoké soutězky. Voda tu měla asi 2-3 metry.
Za 200 pro rodinu jsem si mohli užít cca 20 min projížďku s vtipým vyprávěním gondoliéra a s jedním vodopádem na samospoušť – protože tu mají málo vody, vodopád se aktivuje na zatáhnutí a voda se pustí na cca 20 vteřin.
Hřensko, soutězky, Pravčická Brána (pěšky) – Středa 15.7.
Studený, Rynartice, Trpaslíci + Rytířské klání (pěšky) – Čtvrtek 15.7.
Kyjovské údolí (kola) – Pátek 16.7.
Zámecký vrch (pěšky) – Sobota 17.7.
Prodloužený víkend Jižní Čechy - Staňkov - kemp Oasa
Tak maminka nám vymyslela další výlet.
Protože máme namířeno k Jánoškovi do Tábora, tak se zcela logicky nabízí pokračovat dále a udělat si dětskou cyklistickou dovolenou v okolí třeboňských rybníků.
Protože vyrážíme už ve čtvrtek před “Husem”, nic jsme nebukovali a doufali, že místo v kempu někde seženeme.
Předpoklad zafungoval, a tak jsme se ubytovali hned na první pokus v poloprázdném kempu Oasa u Staňkovkého rybníka.
Vybrali jsem místo pod košatými stromy přímo na břehu rybníka. Poletovali tu sice nějaké mušky, ale ve srovnání se sluníčkem, které pařilo do stanů na louce, byly neškodné a vůbec jsme o nich nevěděli.
Jako bonus jsme měli větříček a chlad od vody, který nám umožnil přežít letošní parný první červencový víkend bez ztráty kytičky.
Mysleli jsme si, že hlavní náplní budou kola, ale pro děti bylo hlavní lákadlo rybník. A ani my jsem jeho “službami” nepohrdli. Voda byla ve čtvrtek ještě trochu studená, ale den ode dne se velmi rychle oteplovala, takže by tak děti vydrželi celý den.
Na kola jsme se ale přeci jen dostali. Cyklovýlet jsme začínali obědem (v penziónku Žiteči – mimochodem vynikající domácí kuchyně, úžasné polévky).
Auto jsem zaparkovali v Lutové u hřbitova a vydali se na trasu Lutová – Starý Kanclíř – Starý Hospodář – Humlenský rybník – U Řepů – Lutová.
2/3 trasy jsme jeli společně, a pak jsem se rozdělili. Holky to střihli po žluté do Lutové a my s Fílou jeli naplánovanou trasu. Cestou jsem si cpali břicha borůvkami a tak vznikla myšlenka na palačinky s borůvkami.
Dojeli jsem k autu, cestou vyzvedli holky a vypravili jsme se do Chlumu na nákupy potřebných ingrediencí.
Cestou bylo potřeba ještě natrhat borůvky. Zdálo se to zprvu jako jednoduchá záležitost, ale téměř každá borůvka tu má svojeho osobního strážce – krvelačnéhop hladového komára. Takže se sbírání po chvíli proměnilo v boj o holou kůži.
Ale výsledek stál za to. Představte si palačinku a na ní rozmačkané borůvky s cukrem a kysanou smetanou doplněné ještě o konzervované broskvičky (neolizujte ten monitor!).
sobota
Druhý den jsem opět zkombinovali rybníkování a cyklovýlet. tentokrát jsem se vypravili do Jemčiny (zámek jsem si prohlédnout nebyli, nezbyl čas). Trasa Jemča – po zelené U Blažků – Spálená – pak doprava od zelené Karštejn – Evženovo údolí – Velká Holná – Jemčina.
Výlet nám opět zpříjemnilo spousta borůvek a jesních jahod. A díky absenci komárů to byl o poznání příjemnější zážitek.
Večer jsem si ještě zamluvili šlapadlo na další den (naštěstí to maminku napadlo, jinak bychom utřeli další den nudli).
A protože se nám rybník pěkně zahřál, strávili jsem s dětičkama večer vodními hrátkami až do půl desáté.
neděle
V neděli jsem si na 10 půjčili šlapadlo. Na 1 hodinu jsem měli se skluzavkou, takže z toho děti měli aquapark a další hodinu jsem se vydali “do rakouska” – tak jsem říkali protějšímu břehu.
Fíla si tam šel zaplavat a my mu ze srandy odjeli s tím, že ho nabereme po cestě.
Jenže ten pacholek (myšleno v dobrém) si vymyslel, že ten rybník přeplave. Šlapali jsem tedy s Eliškou a jeli nedaleko od Fíly, aby se v případě problémů mohl dostat ke šlapadlu.
Trošku nám to nevyšlo časově a museli jsme vrátit šlapadlo ještě před tím, než Filípek doplaval k druhému břehu. Tak nastoupila maminka s Eliškou. Vzaly kruhy a hupsly do vody, aby dělali Fílovi doprovod. Skutečnost byla ale taková, že jim Filip uplaval.
Břehy byly od sebe 620 metrů, to na 7 letého klučinu není vůbec špatný výkon.
Kola jsme v neděli škrtli, raději jsme si užili vodu a vyrazili na další prázdninové dobrodružství k babičce.
Ohře 28.-30.6.
Jedeme naši první rodinou řeku – Ohři.
Rozhodnutí padl v pátek při obědě a motivací bylo pokusit se o nemožné a sehnat loď na nadcházející krásný víkend na poslední chvíli.
Netrvalo ani hodinu a nemožné se stalo skutečností (i když místo Sázavy jedeme na Ohři).
Večer jsme dorazili do Lokte a v Dronte dovyřídili vše potřebné a na jejich tábořišti jsme si rozložili ležení.
Sobota 29.6.2010
Ráno jsme si vyzvedli barely (4 po okraj narvané věcma včetně lezení), pádla a 6-ti místný raft (určitě lepší volba, než námi původně plánovaný 4-místný).
Vyrazili jsme cca v 11 hodin a poklidnou plavbou, kdy se dětičky seznamovali s prvníma vodáckýma krůčkama, jsme dorazili k prvnímu a hlavnímu cíli – na Svatošky.
Na Svatoškách v hospodě u Jana Svatoše jsme si vystáli obrovskou frontu na objednávku jídla, pak jsem si počkali další cca hodinu na to, až přijde naše objednávka na řadu a nakonec jsme do sebe nasoukali ne příliš povedené předražené jídlo.
Pokud pojedete tuhle trasu, stavte se na jídlo jinde!
A protože jsme měli ssebou lezení, došli jsme si na druhý břeh trošku “zašplhat” po skalách – dětské lezení s Filípkem.
Nakonec jsme si ještě prohlédli obrovského Jesetera u Svatošů v bazénku a vyrazili jsme na další cestu.
Bylo už pozdní odpoledne nebo spíše navečer, když jsme se začali poohlížet po noclehu. První tábořiště jsme nenašli, druhé bylo zavřené (nebo ještě neotevřené) a třetí (v Karlových Varech v loděnici) bylo plně obsazené.
Doplnili jsme jen potřebný proviant a nanuky a vyrazili na další cetu. Osmá už dávno odbyla a v mužstvu se začala projevovat únava.
Nadruhou stranu podvečer na řece, kde si plujete sami a sluníčko se už chystá pomalu na kutě je jedinečný zážitek.
Z jisté smrti vyčerpáním nás (hlavně naše plavčíky) zachránilo tábořiště v Dalovicích, kde jsme zaplácli poslední volné místo na stan.
K pohodičce nám tady pouštěli muziku z gramofonu z pravých nefalšovaných vinylových desek a sice takové pecky, jako Turbo nebo Dalibora Jandu.
Při tom se mastili karty jedna radost.
Neděle 30.6.2010
Ráno jsem si pěkně pospali, nikam jsme nespěchali, včera jsme urazili část dnešní trasy.
Eliška rozhodně nemá problém se sháněním kamarádek, a tak jsme o ní ráno skoro nevěděli. Skoro to vypadalo, že jí ani nemusíme vozit snídani, že se o sebe postará sama.
Vyrazili jsem opět v náši oblíbenou 11 hodinu, když už davy byly dávno pryč.
Na Hubertusu jsme si vyzkoušeli projíždění branek na raftu. Museli jsme vypadat jak totální trubky v očích ostatních vodáků, ale my jsme z toho měli prču. Aby se do branky dostali všichni čtyři pasažéři vyžadovalo dost manévrování, ale nakonec se nám to povedlo. Na jedné brance nám čisté projetí zkazila příliš vysoká zavazadla, ale na druhé bylo vše OK (brnka byla o 30cm výš, hahaha).
A pak začala nejkrásnější část Ohře. Od Hubertusu dolů to krásně jelo. Skoro žádný volej. Peřejky sice malé, ale pro nás dostatečné, aby si děti mohly vyzkoušet svoje “Pozóóór kámen”, “A kde?”, “Teď už pod lodí!”, troška slziček strachu hned maskovaná smíchem, “cože, já jsem se přeci vůbec nebála”, “to byla sjanda!”.
Cestou jsme udělali dvě zastávky.
První v Dubině s myšlenkou na polévku, ale žádná nás nezaujala. Zato naše dětičky zaujalo bahýnko, kamínky a vůbec všechny tyhle dětské vodní sporty.
Druhou zastávku jsme si uedělali koupací. Zastávka na písečné plážičce široko daleko bez jediného živáčka a koupání na adama. Voda byla trošku přísná. Děti, přesto, že se jim tam hrozně chtělo, muse li bojovat – “chci si strašně zaplavat v tý řece, ale je to příšerně studený!”. Nakonec to oba dva vybojovali.
Radost nám trochu zkazila výprava “Úchylného strýčka”, která v počtu cca 15 osob zakotvila na “naší” pláži. “Holky, je tu nahatej chlap” – asi měli na mysli Filípka.
Úchylný strýček zavelel – “holčičky, vylezte si z lodi!”. A jedna maminka se hned obořila. “Prosimtě, budou z tebe mít psychické trauma, říkat jim holčičky, na to vůbec nejsou zvyklé , musíš takhle:”, “Smradi, okamžitě vypadněte z tý lodi!!!”
Pomalu a jistě se nám začal krátit čas. Zbývalo 45 minut do odjezku jediného vlaku, který nás měl dovézt zpátky do Lokne a Vojkovice se ne a ne přiblížit.
Navíc se nám do hlavy vkrádalo – “trefíme to místo, kde se lodě vrací a nebo se nám to opět podaří minout?”
Vojkovice so objevili, čas do odjezdu se zkrátil.
Místo na vracení jsem našli. Děti ještě dostali zmrzliku a pak už jsem si vzaji barely do “teplých” a vydali se dotáhnout tyhle “tunové” nádoby na nádraží.
Považovali jsme to ale za výbornou variantu, protože jsme měli barely vrátit s vypůjčenou lodí, a samozřejmě, že jsme žádný batoh(y) na věci neměli.
Vlak jsme nakonec stihli a s jedním přestupem jsem nakonec dorazili do Lokte. Auto v kempu bylo pochopitelně poslední, jak je naším dobrým zvykem.
Přebalili jsme věci, vrátili barely a v Lokti jsme si dali ještě véču v hospodě U Řetězu – vřele doporučujeme, výborné jídlo.
Plavecké závody
První oddílové plavecké závody.
Kdy: 21 a 23.6.2010
Kde: Zelený pruh
Výsledky Filip
Znak: 6 místo
Kraul: 3 místo
Prsa: 2 místo
Volný způsob: 3 místo
Takže Fíla byl celkem 3x na bedně, jupííííííííí.
Výsledky Taťka:
Znak: 7 místo
Kraul: 7 místo
Prsa: 6 místo
Volný způsob: 6 místo
Taťka sice nebyl na bedně, ale neutopil se a smělě bojoval s bývalýma plavcema, jupííííííííí.
222 jedniček
Fíla si jednoho dne spočítal všechny jedničky v žákajdě a zjistil, že jich má přes 200.
Maminka neváhala a hned vymyslela soutěž. Když budeš mít 222 jedniček, uděláme oslavu.
A další motivace byla hned na světě – na každé oslavě totiž je úžasný smetanový dort s ovocem a piškotama, který jak naši kuliferdové, tak i my zbožňujeme.
Květen a červen sice přinesl do programu školy spoustu “překážek” v podobě školních výletů, dětského dne, návštěvy knihovny a podobně, ale i tak se to nakonec Fílovi podařilo.
Takže slavíme 222 jedniček!!!
Fofr koláč
Množství na malý plech:
260g polohrubé mouky (nebo mix polohrubá, hladká)
150g cukru
1 prášek do pečiva
2 vajíčka
2dcl mléka
4 lžíce oleje
nějaké ovoce navrch
Olej a strouhanka na vymazání plechu
Peče se na 210 stupňů, cca 20-30 minut
Množství na velký plech:
390g polohrubé mouky (nebo mix polohrubá, hladká)
225g cukru
1 prášek do pečiva
3 vajíčka
3dcl mléka
6 lžíce oleje
Eliška jezdí sama na kole bez malých koleček
Tak jsem se dočkali! Eliška odložila kolečka a začala jezdit sama. Tatínek ji před týdnem přes nevoli maminky odmontoval šlapky z kola (prý to nebylo tak jednoduché jak čekal), aby se Eliška naučila rovnováhu a za týden ji tam šlapky znova namontoval a Eliška sedla a jela, no, koukali jsme jak trubky. Hlavne ji to moc bavi, tak ji v pondeli maminka vzala po školce k Botiči a ona se pro změnu docela bez problémů naučila sama rozjíždět. Tak asi o vikendu přijde na řadu první cyklovýlet, necháme se překvapit:-)
Výlet na Křivoklát
Tak jsem pořád vymýšleli, kam vyrazíme na první jarní výlet, až zvítězil Křivoklát. Začali jsme prohlídkou hradu a poté zašli na oběd. Děti to měli jako oslavu, protože Eliška se den předtím naučila jezdit na kole bez koleček a Filípek nám dělá samou radost ve škole (dostal 1 ze čtvrtletky z M a Čj) a u dětí zvítězil langoš. Fíla si také vyzkoušel střílet z kuše a hned první ránu se trefil divočákovi do zadku, nicméně to byl první a poslední úspěch :- (
Po obídku jsem vyrazili směr nádraží. Máme v plánu se nechat popovést a poté se vrátit pěšky zpátky. Trasa na cca 9,5km. Vláček se dětem líbil a i mamince a tatínkovi, neboť jsme poprvé jeli novým motoráčkem a to by nebyl tatínek, aby hned všechno ve vlaku neprozkoumal, takže si samozřejmě zašel i na záchod a my čekali jestli ho záchod vyplnivne zpátky nebo ne. Byl tam ten automatický a ten mamince nedělá dobře. Dojeli jsme do vesničky Lašovice a vyazili směr Křivoklát. Cesta byla dobrá a co jsme záhy zjistili spíše cyklostezka. Nicméně velmi dobrá, tak ji asi někdy v budoucnu prozkoumáme :- ) Po cestě si taťka zašel na pivíčko, dětičky na hřiště a po 4hod jsme již viděli hrad. Jako odměna následovala zmrzlinka, na kterou se Eliška moc těšila, až se dočkala :- )
Salát se špenátem
Mrkev
Celer
Čínské zelí
Špenát zelený
Citronela
Med
Trošku chilli
Česnek mletý
Tamari
Limetka
Olivivý olej
Semínka
Pánev