Rozloučení s cyklistickou sezónou 5.11.2010
Protože letošní začátek listopadu je opravdu neuvěřitelý a čtvrteční lampiónový průvod byl super, rozhodli jsme se, že v pátek vytáhneme ještě kola a ukončíme naši letošní cyklistickou sezónu. Tatínek obchodoval (potřeboval něco nakoupit), tak vyrazila s dětmi sama maminka – ono bychom ani všichni dohromady nemohli, neboť taťkovi na jednom výletě prasknul řetěz a ještě se mu nějak nepodařilo ho spravit… Když mamka vyzvedávala Elišku, tak první otázka byla ke komu jdeme dneska na návštěvu a když maminky odpověď zněla k nikomu,tak Eliška nadšená nebyla, ale jakmile se dozvěděla, že se jede na cyklovýlet, tak vykřikla jupíííí a bylo vyhráno.
Museli jsme si pospíšit, neboť se o víkendu již měnil čas a tma je po 17hod, ale podařilo se nám vyrazit v 16hod, tak aspoň hodka ježdění bude za světla:-)
Vyrazili jsme směr hřiště Folimanka. Eliška nejdříve tvrdila, že si vezme malé kolo s jahůdkou, ale nakonec byla u dveří připravená s modrým kolem po Fílovi (děti dostali klíčky a už byli schopné si vyndat kola z kočárkárny). Mamka ještě Elišku jezdit na tomto větším kole neviděla, tak byla zvědavá. Nejdříve, že si prý ten kopeček u nás sejde,pak si nakonec nastoupila, ale málem si dala pusinku s prvním autem, které potkala, tak se jí mamka zeptala, jestli se tedy ještě nechce vrátit pro to menší kolo a že prý ne.
Problém je, že Eliška nedošáhne na zem… Nicméně už za přechodem, to byla stará Eliška – drak, který si kolo užívá a mamk nestačila zírat, jakou rychlost dokázala vytvořit a celý výlet jsme zvládli bez pádu. Na hřišti si děti pohráli, Fíla si dal několik koleček po Folimance a se setměním jsme vyrazili domů. Vzali jsme to delší trasou kolem Juklíku a pak jsme se ještě stavili na hřišti u školky, kde se děti pohoupali, ale hlavně zaskákali. Fíla učil Elišku skákat z rozkoupané houpačky a obou se to moc dařilo. Do skákacího repertoátu zařadili i krasoskok (skok s otočkou) a na závěr si dali skoky,tak, že se stejně rozhoupali a ve stejnou dobu najednou syngronizovaně vyskočili a vypadalo to velmi efektně. Návrát v naprosté tmě po půl sedmé to jistil, ale bylo to super a všichni jsme si to moc užili. Taťka taky nakoupil, co chtěl, takže spokojenost na všech frontách.
Lampióný průvod okolo Hameráku 4.11.10
Letošní začátek podzimu je opravdu nádherný – dneska padnul i rekord, v Klementinu naměřili 18 stupnů! Začali jsme zase chodit ve svetrech, ale v soboru to skončí a od neděle začne podzim s vším všudy.
Tím, že bylo krásně a Eliška ještě nepoznala, co je to lampión jsme vyrazili na lampiónový průvod kolem Hameráku. Lampióny jsme koupili cestou ze školy, Eliška si vybrala červený kulatý a Fíla zelený hranatý – to problém nebyl, ale co se ukázalo být problém byly svíčky do lampiónu. Maminka pro ne běžela až na Synkáč a když se v pět hodin přihnala, hned se oblékl zbytek rodiny a běželi jsme na autobus. Ten na zastávce už stál, tak tatínek mával na řiciče, že s ním chce jet a opravdu ho dokázal ukecat.
Start průvodu byl u kostela a účast byla opravdu hojná. Děti komentovali ostatní lampióny a nenašli děcko se stejným lampiónem jaký měli oni dva. Oficiálně byl průvod jen na jedno kolečko, ale protože byla opravdu teploučko atatínek zatoužil po vínečku z vinotéky, přidali jsme si ještě jedno kolečko. Děti si u vinotéky chvíli pohráli (udělali tam nové hřiště) a pak jsme vyrazili domů. Po cestě si Eliška pochvalovala, jak jsou šikovný, že jim žádný lampión neshořel, aby za chvíli ten (zrovan Fílovej) začal hořet. Tak jsme ho rovnou na zastávce vyhodili a bylo po lampiónu. Byl to moc pěkný výlet, úplně nezvyklý začátek podzimu. Večer se pak ještě vyzkoušeli všechny priprietky na lyže a musíme doplnit Fílovi lyže, přeskáče a obou rukavice, brusle ještě letos vydrží. Eliška si musela znova vyzkoušet nové brusličky a ve školce se prý vychloubala, že jde v sobotu bruslit, tak jsme na ni zvědavý...
Žampiónový krém
Ingredience: 200 g žampionů, 50 g másla, 200 ml smetany ke šlehání, šlehačka na zdobení, 100 g hladké mouky, 1 malá cibule, ½ lžičky drceného kmínu, sůl a pepř dle chuti, , bujón
Jemně nakrájenou cibulku zpěníme na másle, přidáme očištěné a pokrájené žampiony a osmahneme asi 5 minut. 1/3 žampiónů vyjmeme na pozdější použití. Zaprášíme moukou, chvilku orestujeme a zalijeme 1,5 l vychladlého vývaru z MAGGI Zlatého houbového bujónu uvařeného dle návodu, okmínujeme a za občasného šlehání vaříme na mírném ohni asi 10 minut. Poté krém rozmixujeme nebo propasírujeme přes jemné síto. Krém nakonec zjemníme smetanou a při podávání přidáme osmahnuté žampióny a zdobíme šlehačkou
Filípkův první ulovený kapr
Letošní podzim nevyrážíme po 8 letech za teplem, ale děti vyrazili trávit podzimní prázdiny k babičce a dědovi do Zdic.
Pro Filípka měli překvapení v podobě chytání kaprů na Ohrazenici u Radka. Kluci byli velmi úspěšní, kaprů chytli několik a v sobotu i jednoho 4kg šupináče, na kterém jsem si všichni super v neděli pochutnali. Byl to neuveřitelně krásný konec října se sluníčkem a s docela teplým počasím, takže si to dětičky a prarodiče moc užili.
Kroužky 2010
Tak Fíla s Eliškou postoupili do 2. třídy a my se necháme překvapit, jaké kroužky budou tento školní rok v kurzu.
U Elišky jsme stále váhali, kam jí dát na plavání, ale ona prohlásila, že chce do oddílu jako Fíla, tak šla do oddílu a zatím se jí daří a rozhodně nepatří mezi výkonama mezi outsidry, nato, že je pravděpodobně nejmladší. Minulý trénink sice prohlásila, že nechce na trénink do oddílu, ale do Juklíka, ale trénink proběhl v pohodě, tak uvidíme… Dále byly vymyšleny tanečky a angličtina ve školce, ale když se maminka pátrala po zápise, zjistila, že školka oba kroužky zrušila, neboť nebyla spokojena s úrovní výuky. Takže angličtinu si na svá bedra vzala maminka, vybavila se učebnicemi a musím říci, že Elišku angličtina zatím moc baví a Fílu taky (to je můj pomocník). Tanečky (no, spíše cvičení s básničkama a písničkama) nakonec převzala paní asistentka od postiženého chlapečka z 1. třídy a Eliška chodí nadšená. V úterý ráné ještě paní učitelky zařídili cvičení u Mendíků v tělocvičně, takže toho máme nakonec docela dost.
Fílovi zůstalo plavání, ale páteční tenis od jedné se bohužel nemůže opakovat, neboť má Fíla 5 hodin ve škole a končí až před jednou. Tenis se tedy přesunul na víkendy a chodí hrát s taťkou a moc je to oba baví a minule šel tenisák přes síť už 12x. V Lounech je hala za 200-Kč/hod, takže úplná bomba, než se maminka vyspí, kluci jsou už zpátky z tenisu. Teď to vyzkoušeli i v Oáze v Praze, kde byla cena také 199,-Kč/hod, ale bohužel bez zatopení v hale, takže se kluci vrátili docela promrznutý a uvidíme, jak to budeme řešit v Praze. Škola letos nabízí docela dost kroužkou, takže si Fíla vybral přírodovědecký kroužek, počítače, keramiku a florbal.
Takže suma sumárum:
Ponděli: Eliška a Fíla plavání, Eliška tanečky a Fíla přirodovědecký kroužek
Úterý: Eliška cvičení u Mendíků, Fíla počítače a keramika
Středa:Eliška a Fíla plavání
Čtvrtek: Fíla florbal
Taťka také nezáhálí a v neděli chodí na nohejbal a ve středu na hokej. Maminka si na zimní semestr rozhodla navštěvovat intezivní německý kurz (10hod týdně) a zatím nelituje.
Máme volné úterky a čtvrtky, neboť děti mají kroužky ve škole a školce a začínáme přijímat a obcházet navštěvy. Nejoblibenější je návštěva u Reginky a Berťase, neboť má každý k sobě kamaráda, ale návštěva Emičky, také není špatná. Už u nás byla i Emička (jednou i s Anežkou), tak uvidíme, v co to přeroste. Eliška má teď problém někomu půjčovat svoje hračky, tak je výrazně jednodušší někam chodit, než někoho přijímat. O víkendu tu byla i Terezka (setřenka) a holky si hrály moc pěkně, Fíla neměl šanci se zapojit. Den předtím jsme byli u Oslíkařů a tak si to děti také moc užili, hlavně trampolínu na zahradě.
Eliška začíná chodit na logopedii
Tak jsme se rozhodli, že uděláme něco s tím Eliščiným šišláním a objednali jsme ji na logopedii do Táborský.
Na první sezení vyrazil tatínek, neboť maminka měla němčinu a vypadá, že bude asi náš hlavní logopedický asistent-s Eliškou mu to jde moc pěkně a umí Elišce dobře poradit. Začínámě s písmenkami ď,ť,ň. Přinesli se domů samolepky koniků, všude po bytě máme koniky a Eliška se s nimi zdraví a trénuje jazýček. Prý také nedýchá nosem. Tatínka čekal při vstupním pohovoru dotazník, jak kdyby vstupoval do armády, nějaké otázky si musel přinést i domu na přípravu – např. první sezení, první lezení, první slova, atd. Eliška se relativně snaží, tak uvídíme, za jak dlouho zvítězíme.
Eliška má jasno
Tak tak sedíme v kuchyni u babičky v Lounech, povídáme si a taťka se ptá Elišky: A čím ty se budeš živit Eliško? A Eliška: Jídlem.
Fíla jde poprvé sám do školy
Dnes je ve škole Den otevřených dveří. A protože jsme nestíhali, vyslala maminka Fílu samotného do školy. Troufli jsem si to, protože jsem věděli, že za 15 minut budeme ve škole a tím pádem nebudeme trnout celý den, jak to dopadne.
Den otevřených dveří byl prima – projektové vyučování – starší děti si zvolí téma a to pak ve skupinkách přednášejí těm mladším. Přidávají k tomu nějaké hry a někdy i něco na zub.
Odpoledne byl pinkpongový turnaj. Moc jsme s maminkou nezazářili, nepostoupili jsme ani ze základní skupiny. Ale ani jsem nepropadli. Postupivší z naší skupiny totiž byli celkově 2. a 3. a s oběma jsem prohrál v nervy sžírající dramatické třetísetové bitvě.
Běh Karlínským sadem 2010
Tak se rok s rokem sešel a už tu máme zase běh karlínským sadem. Fíla se velmi těší, věří si na obhajobu poháru, rád by získal i první místo, ale bude mít letos horší pozici, neboť je v kategorii 7-8let, takže bude patřit k těm mladším a oproti loňksým 50m se letos běží 300m. Eliška na druhou stranu má lepší pozici, neboť je v její kategorii ta starší. A jak že to letos dopadlo?
Počasí bylo opět úžasné, sluníčko, modrá obloha, jen trochu chladněji, ale ne tak jako loni.Závodníků se letos sešlo oproti loňskému roku výrazně méně, v Eliščiné kategorii byla Eliška sama a ve Filípkové kategorrii bylo 6 kluků. Eliška běžela dohromady s klukama (celkem 5 dětí) a umístila se na pěkném druhém místě, tak jsme čekali, jak to vyhodnotí – jestli ji dají na 2.místo či udělají i kategorii dívek. A zvítězila varianta B – Eliška vyhrála kategorii dívek a na stupni vítězů byla s ostatními chlapci a o nevyšší stupň se dělila s prvním chlapečkem. Eliška to měla letos tedy velmi jednoduché, ale i tak se snažila a byl to pro ní zážitek. Dostala zlatý pohár a medaily a kdykoliv může, tak se s tím chlubí:-)
Fíla to měl těžší, ale naděje umírá poslední. Start se mu úplně nepovedl a vyběhl víceméně poslední, takže musel zabrat, aby ostatní dotáhl. Pak se celou dobu držel na 3. místě, nicméně o něj bojoval ještě s jedním chlapečkem a ten měl poslední metry více síly, tak na Fílu zbylo krásné, ale zároveň nevděčné 4.místo.
Tento víkend je vždy ještě na Hostivaři dětský filmový festival,tak jsem ještě odpoledne vyrazili na 3D film Sammyho dobrodružství a večer vyrazili do Zdic oslavit Elišky svátek.
Dovolená Rakousko-Itálie 8.8.-27.8.2010
Tak jsme vyzvedli dětičky od babičky z Dobroměřic, kde strávili 4 dny i s Ondrou a moc si to užili, akorát počásko jim nepřálo a docela hodně pršelo, abychom mohli vyrazit zase na společnou dovču.
Na neděli jsme naplánovali odjezd do Rakouska, abychom si také pěkně protáhli tělo po kopcích. Taťka zatoužil po větších kopcích a děti vyzkoušet na feráty, tak rozhodování bylo vcelku lehké. Původně to měly být Korutany a pak Dolomity, ale nakonec maminka objevila feráty pro začátečníky v Raxech a na Hohe Wandu, tak se vyráželo směr pod Vídeň. Hlásili docela deště, ale stejně jsme vyrazili a doufali, že to zvládneme. Na hranicích šel Martin koupit rakouskou dálniční známku a při té příležitosti zjistil, že nemá techničák. Tak co teď? Maminka se při projíždění Pálavou docela natěšila, že sem někdy vyrazíme aspoň na prodloužený víkend, tak teď měla příležitost si to vyzkoušet doopravdy. Taťka nás vyhodil v kempu u rybníka a vyrazil na otočku do Prahy pro techničák.Nejdříve jsme chtěli děti zahnat co nejdříve spát, že bychom brzo ráno vyrazili a stihli ještě nějakou ferátku, ale protože se nám ještě rozjel zip na stanu (ale po chvíli zase fungoval) a otevírala se otázka, jestli v pondělí nekoupíme raději na cestu nový, dal nám taťka povolení vyrazit do letňáku na Jak vycvičit draka. A ještě že nás pustil, film slavil úspěch.
Ráno taťka obvolal těch několik krámků se stanama, ale je bohužel konec sezóny a stany nejsou skladem, tak to risknem a budeme doufat, že zip vydrží i ty 3 týdny cesty.
Se sluníčkem jsme vyrazili směr Rakousko. Večer si udělali první poloferátový výlet, dětem se to moc líbilo, hlavně precvakávání ferátovačky, opětně přehodnotil plán a nakonec vyrazili nejdříve do Raxů do tábořiště, ikdyž byl původně plánu kemp u Hohewandu. Tábořiště super, místo pro nás bylo, tak začalo stavění stanu a příprava večeře a rychle spinkat, zítra nás čeká první opravdovější feráta.
Ráno jsme zjistili, že směrem, co jsme měli vyrazit akorát začali opravovat silnici, tak byla další změna a nakonec se šla úplně jiná feráta, ale stála za to. Dětem se to moc líbilo a tak dostali přídavkem ještě jednou mnohem delší a hezčí Bismarksteig. Když jim to tak hezky šlo, neváhali jsme a na další den naplánovali další ferátu, teď už stupeň B a děti ji opět bez problémů zvládnuli, jen závěr suťákem jim nedělal dobře. Dolů jsme utíkali před bouřkou a na parkovišti opravdu začalo poprchávat.
Další den musel být krizový a protože nám přálo počásko, vyrazili jsme na místní koupalko za 3,90EUR. pak nám začalo pršet, ale to nám nevadilo, hráli jsme hry a děti budovali přehrady a i tak jsme vyrazili aspoň na krátký výlet poděl říčky, u které jsme bydleli. V oblasti jsme ještě podnikli výlet soutěskou, který se dětem moc líbil a u chaloupku na konci cesty byla ještě třešinka na dortu v podobě první céčkové ferátky na malá skalnatý bobek nad chajdou.
Nastal čas na Hohewand, kde jsme udělali jednu ferátku a spíše než feráty se nám v oblasti zalíbil Klettergarden, kde to vypadal, že i mamka začně lézt, ale bohužel nás déšť vždycky vyhnal, takže holt máme důvod se sem někdy vrátit v budoucnu. Na Hohewandu je take hezký Zoopark, který si děti moc užili – krmili zvířatka, běhali po parku a hřišti. První den taťka na parkovišti před Zooparkem rozložil kuchyňskou vybavičku, židličky a stoleček a udělal nám úžasnou rybku k večeři. V oblasti se nám moc líbilo, ale počasí (déšť) a konec platnosti dálniční známky nás donutil zvednout kotvy a vyrazit směr Korutany. Celou cestu lilo jako z konve, tak jsme čekali, co nám Korutany předvedou.
Za tmy jsme dorazili do městečka, kam jsme chtěli, ale mamka netrefila původní kemp a skončili jsme sice v pěkném, ale na nás drahém kempu plného Holanďaků (38EUR). Mamak bojuje se škrábáním krku, tak dopoledne propotila ve stanu a odpoledne jsem se prošli trochu soutěskou a hlavně objevili fotku feráty u vodopádu a bylo vyhráno, co se bude další den odehrávat. Feráta Klammer steig (či tak nějak) byla fakt úžasná, ale taky docela náročná. Když jsme objevili začátek, tak jsme zjistili, že je pro děti od 12 let a stupeň C. Na nástupu se akorát připravoval dětský zájezd, který Martin chtěl pořád předstihnout, ale ve finále jsme byli rádi, že jsme je pustili, protože naše tempo bylo nakonec pomalejší. 3 mosty přes řeku, několik převislých lezení,mokrá skála, kolmé stěny, to je jen krátký výtah toho, co jsme prošli. Ruce nás boleli, ale radost, že jsme to dokázali byla mnohonásobně vyšší a tento den se rozhodně zapsal do nejdne této dovolené. Sladkou odměnu ve formě zmrzlinky jsme si užili v nedalekém hostinci. Nejbližší kemp, co jsme objevili měl bazén a byl za vcelku rozumnou cenu (24EUR), tak rozhodování, jestli zůstáváme nebo ne bylo velmi jednoduché. Děti si další den užívali u vody a odpoledne jeli nakoupit, ale měli raději zůstat doma – Fíla si zavřel prst u dvěří auta a docela dost vytrpěl. Nehet nakonec slezl a říjnu začal růst nový.
Konečně se taťka dočkal a nastává přemístění do Dolomit. Počasí je jak ze žurnálu, teploučko, sluníčko svítí, no lepší jsme si to už nemohli přát. Volíme výlet na Štrůdl s výhledem na Tre Cime a rozhodně jsme neprohloupili. Pro nocováné volíme lokálně nejvýhodnější kemp, ale pro maminku dosti sociálkově slabý kemp pod Tre Cime. Počasí má být dobré ještě asi 3 dny, tak neztrácíme čas a hned další den vyjíždíme nahoru k Tre Cime a kluci jdou ferátu na Patternkofel a holky pohodičkou po cestičke k chalupě Drei Zinne Hutte, kde mají spicha s klukama. Kluci to natáhli, takže okruh okolo Tre Cime dokončujeme se západem slunka, pohledy nádherné, nicméně Fíla toho už má plné brýle a mamka taky, neboť škrábání krku získává na intenzitě, ke kterému se ráno přidal ještě zánět spojivek. Krizový den volíme Barrosa trasu – dětem jsme říkali – vyjedeme lanovkou a pak půjdeme po hořejšku po rovince a pak seběhneme dolů. Ale jak se ukázalo byla to pěkná drznárna a žádná slibovaná rovinka,ale pěkně nahoru do sedla a dolů ze sedla a pak hned nahoru do sedla a zase dolu do sedla, převýšení docela slušný, u posledního výstupu to Martin s Eliškou už otočili, ale naštěstí se podařilo Elišku ukecat a cestu dokončit v plánovaném rozsahu. Vracečku dolů děti běželi,takže jsme předbíhali i dospělé a díky tomu stihli ještě zmrzlinku za odměnu.
Přemístili jsme se do posledního kempu v Cortině (maminka se tuze těšila ne čisté sprchy a dočkala se:-) a zašli na slibovanou pizzu. Poté, co tatínek postavil stan se strhnul takévý slejvák, že přemistoval stan, tam, kde nebude plavat, tam ta hlína vůbec nevsakovala vodu. Kempík je u vody, takže děti jsou v sedmém nebi a jsou pořád u břehu. Nejřív do vody spadla Eliška a pak Fíla zkoušel, jestli gumička u gumáků je nepropustná a zjistil, že není, tak si taky pěkně zmáčel gumáky a tím se poté jejich hrátky omezili pouze na stavěné ze břehu.
V Cortině jsme podnikli úžasný výlet k vodopádům a vylezli 2 ferátky pod vodopády, vyvezli se lanovkou do středu Dolomit, kde jsme měli všechny hlavní kopce jako na dlani a poté seběhli dolů k autíčku a po cestě ještě prozkoumávali úkryty vojáků z první světové války.
Děti si chtěli ještě užít babičku a dědu ve Zdicích, počasí se mělo stejně kazit a v týmu již začínali být i únava (tedy kromě tatínka), tak jsem náplanovali odjezd s tím, že když bude hezky, uděláme ještě výlet k jezeru a když ne, tak pojedeme rovnou. V Tobblachu jsme ještě stihli slízat nejlepší letošní zmrzlinu a poté přišel takový slejvák, že jsme rovnou vyrazili domů. Původní cesta měla být po dálnici, ale když jsme sliželi ty bouračky, vzali jsme to po normální a nelitovali jsme – jelo se dobře, pak se to roztrhalo a byly super výhledy a v Kitzbuhlu jsme stihli ještě otevřenou Billu, tak se dokoupili zásoby rakouského zboží na doma:-)