Havaj 10.2.-31.3. 2011
Tak jsme se rozhodli se letos prohřát trochu déle přes zimu a rozhodnutí padlo na Havaj.
Projeli jsme 4 ostrovy – Oahu, Kauai, Maui a Big Island. Líbilo se nám moc, zažili jsme plno dobrodružství a najeli asi 2500mil.
Na Oahu jsme kempovali s místňáky, taťka si jednou pospal v autě, prošli hezké treky a vykoupali se kousek od Waikiki.
Na Kauai jsme podnikli další úžasné treky, přečkali několik deštivých dní, prodělali chřipku, zúčastnili se výletu na lodí podél pobřeží, taťka vyzkoušet havajské vlny, viděli jsme první želvu neuvěřitelný počet kokoutů a slepic, blowhole, děti stáli poprvé na surfu a také jsme si pochutnali na místních česnekových krevetkách s rýži.
Na Maui jsme si užívali sluníčka a vody. Kajakem jsem se dovezli ke krásnému korálovému útesu, kde jsme pozorovali rybičky a želvu, zaplatili si 2 úžasné výlety na pozorování velryb, uspokojili chuťové buňky mexickou chimichangou, zatrekovali na sopce okolo vyhaslých sopečných kuželů, přežili tsunami, taťka si zasurfoval na slavné Honolua beach a jezdili jsme také na bufet do Whole foodu.
Na Big Islandu jsme si užívali želvičky a šnochlování, dokázali vylákat do moře plavčici, procházeli okolo lava tree, prozkoumali lava tube a podpořili americkou ekonomiku nějakým shopingem.
Ujeté kilometry:
Oahu 430 km
Kauai 930 km
Maui 714 km
Big Island 731 km
Hochficht 28.1-30.1.11
Tak je Vám tak pátek 28.1., mamka zapne počítač a podívá se, jaká je předpověď počasí na Hochfichtu (to je teď takový maminky sport, kontrolovat, jaké je v rakouských střediscích počasí) a protože jí Fíla koukal přes rameno, tak se ho zeptala, jestli by chtěl jet na hory a vznikl z toho krásně spontánní lyžářský zájezd na Hochficht.
Děti oděšli do školy a školky, rodiče zamluvili ubytko, uvařili omáčku (to je základ, na hory bez omáčky nelez – tentokrát budeme mít kuře na paprice), koupili Elišce nové lyžařské brýle (na Stubai před 14 dny byl pád a Elišce brýle praskly), zabalili a v 18hod jsem již seděli v autě směr Hochficht. Ve 21hod jsme již bylo na místě (tentokrát se sněhová kalamita nekonala) a šli se ubytovat. Nemohli jsme se dozvonit na domácí (bydlíme tentokrát na statku), až nás nakonec paní statkářka objevila sama. Předala nám klíčky a šla ukázat apartmánek. Donesli jsme spící děti do postýlek a oba si stěžovali, že je jim zima. A ona opravdu byla. V obýváku jsme měli 13 stupňů a děti měli celých 11stupńů (tak zachumlané jsme je již dlouho neviděli). Mamka s taťkou si zapli televizi, všechny sporáky (na jednom i hrnec s vodou) a hlavně troubu, kterou poté otevřeli a používali jako topení a než šli spát vytopili místnost na neuvěřitelných 18stupňů. Dávali akorát poslední díl Pána prstenů, tak to bylo na dlouho a šlo se spát až po půlnoci.
Ráno jsme vyráželi na 10hod na kopec a sluníčko opravdu svítilo i ten předpokládaný vítr foukal. Vybrali jsme ovšem sjězdovku za větrem a tam nám bylo krásně. Lyžovali jsme až do zavíračky a byly nadšený, jaký hezký den jsem strávili. Doma se nabaštilo a šli se hrát monopoly. Taťku to lyžování a jídlo (měl nezvykle 5 knedlíků) zmohlo, tak se skulil na postel a normálně nám usnul. První monopoly se odehrály tedy bez taťky a mamka je projela (ale držela se statečně dlouho). Pak děti vlitli na taťku vzbudilo ho a šel mamku vystřídat v hraní. A pak kupky dupky do postylky, chceme vyrazet na otviracku na sjezdovku.
Ráno přiběhla první Eliška, ale chlapi nějak nebyli k probuzení. Nakonec dorazil i Fíla, ale že ho prý bolí hlava, tak si šel ještě chvíli lehnout, pak se nasnídali, shlédli několik pohádek, taťka udělal sváču, zabalilo se a na 10hod jsme byli opět na svahu. Počasíčko úplně super, opět sluníčko a už bez větru a snížek také parádní. Měli jsme vymyšleno, že budeme jezdit kotvu nad hospodou, ale byla tam fronta, tak jsme jeli jenom několik jízd a pak šli na lanovku, kde jsme si dali sváču a chlapi si vyzkoušeli ski-crossovou dráhu. Pak jsme jezdili šlepr pod touto červenou sjezdovkou. Chlapi si šli vyzkoušet černou, která se jim včera tak moc líbila, ale v neděli byli zklamaný, tak se vrátili za Eliškou a maminkou. Eliška sii na horní rovince dávala slalom mezi kolíkama a pak svištěla hank dolů, že dojížděla první na kotvu a mamka s taťkou se vždycky vystřídali a ještě si jel každý užít tu delší kotvu, co jsme jezdili ráno. Děti udělali zase ohromný pokrok Fílová jízda nemá chybu a Elinka začíná nabírat na rychlosti a nebude trvat dlouho a bude také královna svahů. Se zavíračkou jsme opět opouštěli svah s pocitem krásně prožitého víkendu. Sedli jsme do auta a taťka nás za necelé 3hodky dovezl zpátky domů.
Eliška už umí vyslovovat všechny písmenka
Tak se nakonec maminka s Eliškou ani na tu paní logopedku nešla podívat. Byla tak rychlá, že teď na posledním sezení paní logopedka prohlásila, že už nemá Elišku co učit, že je moc šikovná a že už vše umí. Vyplnila ji pochvalný list a rozloučila se s ní. Odchodila to tedy všechno s tatínkem. Ale oni byly víceméně jenom 4 sezení a bylo hotovo.
Nejdřív Eliška začala písmenkama ď,ť,ň, na dalším sezení už se přidalo č,š,ž, pak přišlo na řadu r (paní logopedka to chtěla nejdříve tak, že místo r začne Eliška říkat d, ale Eliška prostě hned začala říkat r) a ř tam Elišce už pak skočilo úplně samo.
Vánoční prázdniny 27.12.-2.1.11
Tak letos máme všude plno sněhu, tak jsme si naplánovali lyžování. Jen nebude asi moc intenzivní, neboť se nám taťka musí zotavit ze svého zánětu šlach.
Takže v pondělí jsme vyrazili na zimák, kde si děti samy zabruslily (taťka si brusle zapomněl a mamka je stále nemá). Ještě před zimákem stihli děti s tatínkem udělat na zahradě u babičky základ na iglů.
V úterý jsme vyrazili na Bouřňák. Počasíčko bylo úžasný, azuro, ale foukal vítr a byla zima (asi 8 pod nulou). Nejdříve jsme si museli vyčkat frontu na parkoviště, neboť se nahoru nedalo dojet a všichni parkovali na dolenním parkovišti. Když jsme zakoupili lístky, akorát se rozbila kotva nahoru na Slalomák, takže jsme zvažovali co teď a nakonec to taťka risknul s Eliškou na pomu a klaplo to. Nahoru jsme dorazili všichni zmrzlý (ale hlavně děti). Fíla se tocu zahřál, ale s Eliškou mamka musela absolvovat zahřívací závody. Pak se zahřáli všichni jízdou kromě maminky, ta byla zmrzlá jako ….. Byla docela i fronta, boule na sjezdovce, ale všichni byli spokojení (tedy až na mamku). Fílovi odpoledne uteklo jako jindy hodina (mamince přesně naopak) a protože v 16h zavírali vyrazili jsme k autíčku. Taťka rozhodl, že černou, ale ta byla tedy hustá. Fíla byl sice dole rup šup, mamka to odplužila a taťka Elišku svezl mezi nohama a ještě si stihli pěkně spadnout a taťka si dřepnul rovnou na foťák, který měl v kapse a prý to teď docela cítí.
Ve středu ráno se hloubil otvor do iglů a pak se vyrazilo opět na bruslák. Taťka šel obhlídnout s dědou jednu investici a po bruslení jsme zabalili a vyrazili směr Praha.
Čtvrtek ráno jsem si užívali šipky od Ježíška a zjistili jsme, že je velká ztrátovost špiček u šipek. Za to dopoledne jsme jich oddělali asi 10-15. Taťkovi nebylo nic moc, tak mamka šla na chvíli s dětmi do Jezerky bobovat. V pátek jsme chtěli půjčit dětem běžky, ale zjistili jsme, že mají zavřeno, tak jsme se ještě v 17h rozhodli, že jedeme pro běžky. Bohužel jsem v Happy sportu nebyli úspěšní. Taťka poznamenal, že prý se můžeme podívat do prodejny, jestli tam nějaký běžky nemají a nakonec jsme to pořídili Elišce celou výbavu a Fílovi hůlky a boty. Co teď? Rozhodli jsme se zajet ještě na Zličín objet velké sporty a doufali, že budeme úspěšní. Ale úspěch se nekonal:-( Sice jsme pořídili velmi výhodně kombinézy na příští rok, ale běžky ani náhodou.
V pátek taťka zkoušel obvolávat nějaké prodejny, jak to vypadá s bežkami, ale bohužel bez úspěchu (dost jich mělo i zavřeno). Nakonec jsme našli jednu prodejnu a chlapi přijeli úspěšně s půjčenými běžkami, takže můžeme vyrazit směr Liberec. No, nakonec i tento plán jsme překopali a rozhodli jsme se ještě proběhnout na běžkách po námi oblíbeném nábřeží Vltavy. A bylo to opět super. Snížek už byl tedy hodně umrzlý, takže když se Fíla na okruhu učit bruslit a padal jak hruška, tak mu to asi příjemné nebylo. Pátá jako odjezd do Liberce to jistila. Na cestu jsme taťkovi pustili krátké pohádky pro unavené rodiče a splnilo to svůj účel – taťka neusnul a ještě se k tomu hezky bavil. Cesta byla pomalejší, u Turnova byla námraza, ale taťka si s tím poradil bravurně. V Liberci se už dělali chlebíčky, tak jsem také trochu přiložili ruce k dílu (a k jídlu) a poté měla Zuzka pro děti připravené soutěže. Děti šli spát ještě rozumně, ale pustila se jim dlouhá pohádka, takže usnuli asi ve 23h. Dospělí si tentokrát načali 2 láhve vína a skoro se i obě vypily:-) Sezení se neprodlužovalo, neboť zítra nás čeká lyžovačka.
V sobotu jsme vyrazili na Pláně na Ještěd a už na parkovišti začalo sněžit a foukat, tak se maminka zase pěkně orosila, co ji čeká, ale naštěstí nebyla taková zima jako na Bouřňáku. Děti se rozlyžovali úplně úžasně, jsou oba skvělí. Na zpátečné cestu dolů na parkoviště nás čekala místní vracečka, což je prý pěkná drsňárna a docela byla, idkyž tomu nejhoršímu jsme se nechtěně vyhnuli. Jára říkal “držte se na čísle 4”, tak jsme se drželi, ale zjistili jsme, že v určitém úseku se mělo odbočit na sjezdovku č.5. Nicméně vše špatné je k něčemu dobré a na konic sjezdovky č.4 jsme našli čekajícího Fílu, který nás vítal slovy “jste první, kdo sem přijel” a v tu chvíli se potvrdila naše hypotéza, že jsme špatně. Chlapi ovšem našli cestu k autu (bylo hodně sněhu, tak se dalo sjet cestou pro pěší) a byli jsme tak ještě rychleji než Káta s Kubíkem.
V neděli byla vymyšlená krásná trasa na běžkách – pro Elišku a Kubíka kratší verze a pro ostatní delší. Start byl na parkovišti na Maliníku, ale poté co jsem tam dorazili a bylo obsazené, nastala změna plánu a jelo se až na parkoviště Kaplička. Nový plán zněl, že se jede na Prezidentskou, ale poté, co se fučelo tímto směrem jako blázen, byla další změna a družstvo se vydalo směr přehrada. Eliška vyrazila jako drak a byla úžasné. U přehrady se slabší družstvo (rozšířené i o Terezku) vydalo hned doleva podél přehrady směrem zpátky k autu (asi 4km) a ostatní si to dali větším okruhem (asi 10km). Po odpočce Eliška zvolnila a zařadila se na poslední místo, neboť měla žízeň. Hodný strejda Balů se s ními rozdělil o jejich pití a bonbónky a Eliška dostala novou energii a okruh v pohodě dojela. Trval nám asi 2hod. Pár metrů před cílem nám dělala novou stopu rolba, takže se jelo ještě lépe. Kopeček k parkovišti zvladli mrňousové na výbornou a byl na ně úžasný pohled,na sněhuláčky. Za chvíli dorazilo i druhé družstvo a Fíla byl také spokojený, jen tím, že neměl na běžkách šupinky, tak se do jednoho šíleného kopce dost vyšťavil a už mu nezbylo moc sil na zbytek trasy, takže prý pojedeme s námi asi tu kratší variantu, ale trochu si ji prodlouží.
Takže letošní vánoční prázdniny byly sice krátké, ale super a všichni si je moc užili!
První pomoc při bolesti ouška
Nejdříve se pořádně vysmrkáme, poté si zahrajeme na potápěče, můžeme zkusit studený obklad a také nakapeme nosní kapky (Nasivin, Olynth,...) do nosu se zakloněnou hlavou, aby to mohlo stéci tam, kam potřebujeme a poté i naklonit hlavu na stranu, kde je bolavé ouško.
Svíčková na smetaně
1/2 celeru
2 petržele
3 mrkve
2 cibule
smetana
sůl (2 malé lžičky soli či jedna rovná)
bobkový list (2-3 listy)
černý pepř celý (8-10 kuliček)
nové koření (6-8 kuliček)
ocet (2 lžíce)
horčice (1 lžíce)
maso (falešná svíčková či hovězí zadní)
olej
Zeleninu nastrouháme, cibuli nakrájíme. Zeleninu opečeme na oleji, nejdříve bez cibule, poté cibuli přidáme, osolíme ,přidáme ocet a horčici. Až směs trochu vychladne, přidáme koření a vložíme syrové maso, které zakryjeme směsí a necháme v chladu do druhé dne uležet.
Druhý den maso osmahneme, zalijeme horkou vodou a pečeme v troubě při cca 150 stupních až je maso měkké (cca 1,5-2hod). Maso vyjmeme, nakrájíme na plátky a když je omáčka hotová, vložíme zpět do hrnce. Poté rozmixujeme MÁLO zeleninu a zahustíme smetanou.
POZOR- smetany cca půl balení a málo rozmixovat zeleninu!!!
Hrnečkové knedlíky
2 hrnky hrubé mouky (prý může být i polohrubá, ale to jsem nezkoušela)
2 hrnky mléka
4 hrnky pokrájených starých rohlíků (4-5 rohlíků)
4 vejce
1 čaj. lžička soli
petrželka
máslo na vymazání hrnečků
Rohlíky nakrájíme na drobnější kousky. V míse smícháme mouku, vejce, petrželku a mléko. Postupně přidáváme rohlíky. Z bílků ušleháme sníh. Do připraveného těsta zapracujeme bílkový sníh a naplníme tímto těstem připravené hrnečky. Hrnečky předem vymažeme máslem a můžeme i vysypat hrubou moukou, ale není nutné, jde to vyklopit i tak. Hrnečky naplníme do 2/3 a vložíme do horké vody. V hrnci by mělo být vody tak do 1/2 hrnečků. Mírně vaříme pod pokličkou 20min. Potom sundáme z tepla a necháme cca 2 min stát v hrnci bez pokličky, aby šli knedlíky lépe vyklopit. Nožem lehce objedeme po celém obvodu uvařeného knedlíčku a snadno vyloupneme ven. Potom krájíme klasickým způsobem. Dělám to z velkých 0,5 hrnečků a z této dávky naplním 5 hrnečků a z každého hrnečku je 6-7 plátků knedlíku, takže tato várka je na 2 obědy pro celou rodinu.
Tento den slavíme – toto byly maminky první knedlíky, které kdy vytvořila!
Knedlíková rada, která nemusí být k zahození:
absolutní základ je, že všechny ingredience na přípravu knedlíkového těsta musí mít pokojovou teplotu
Hrnečkové knedlíky
2 hrnky hrubé mouky
2 hrnky mléka
4 hrnky pokrájených rohlíků, což je cca 5 ks
4 vejce
sůl, cca 1 rovná čajová lžička
petrželka
máslo na vymazání hrnečků
Rohlíky nakrájíme na drobnější kostky a necháme je mírně zaschnout. Vhodné je nakrájet večer, připravovat druhý den. Mouku smícháme s mlékem a žloutky, sekanou petrželkou a osolíme. Z bílků ušleháme tuhý sníh. Do připraveného těsta vmícháme rohlíkové kostičky, zlehka zapracujeme bílkový sníh a naplníme tímto knedlíkovým těstem připravené hrnečky. Ty by měly být rovného tvaru a dobře vymazané máslem. Naplníme je do 2/3 a vložíme do hrnce s vodou (vody by mělo být asi tak do poloviny výšky hrnečku, ne víc!). Počkáme až se voda začne vařit a potom hrnec přikryjeme pokličkou a necháme vařit bezmála 30 minut. Nevaříme zprudka, voda má vřít, ale poklice nadskakovat zrovna nemusí. Záleží na velikosti hrnečků, ale ten čtvrtlitrový je hotov tak za rovných 27 minut. Potom sundáme z tepla a necháme je cca 2 minutky stát v hrnci (jdou potom lépe vyklopit). Nožem lehce objedeme po celém obvodu uvařeného knedlíčku a snadno ho vyloupneme ven. Když dobře vymažeme máslem, nemáme nejmenší problém. Potom krájíme klasickým způsobem na plátky (režnou nití, nožem, kráječem).
Knedlíková rada, která nemusí být k zahození:
absolutní základ je, že všechny ingredience na přípravu knedlíkového těsta musí mít pokojovou teplotu
Pražské běžkování 18.12.+19.12.
Tak se nám už od konce listopadu drží v Praze sníh.Jak byl nezvyklý podzim (teplý a slunečný), tak je i neskutečná zima (začala rychle a hned se sněhem).
Původně jsme chtěli víkend strávit na horách (vypadalo to na Lipno), ale děti a maminka byli trochu nastydlý,tak jsem se nakonec rozhodli, že zůstaneme v Praze, půjčíme bežky a vyzkoušíme dětičky.
V sobotu děti s taťkou uklidili svůj koutek v obýváku, mamka udělala rychlý oběd a vyrazili jsme směr Happy sport v Modřanech, kde mamce po telefonu v pátek slíbili, že by se mělo pro děti něco na půjčení najít. A opravdu, našlo. Tak jsme vybavení sedli do auta, abychom za 2 minuty vystupovali a šli to omrknout, jak to vypadá kolem Vltavy. Připadalo nám to dobré, tak jsme vyrazili z Modřanského nádraží směrem ku ěstu podél Vltavy. Na cestu nám svítilo sluníčko, úplná idylka, nemělo to chybu. Dětem to šlo, akorát docela padali, tak jsme po cestě sbírali hrušky a chutnali, jestli jsou sladké nebo kyselé. Doběhli jsme až ke golfovému hřišti, kde děti objevili malý kopeček a jali se na něm blbnout a sjíždět ho. Dali jsme sváču a vyrazili směr domov. Tam jsme shlídnuli Mrazíka, upekli podvodníky a šli do postýlky.
V neděli jsme nejprve vyrazili koupit stromeček ke Kauflandu. včera to měli přebraný a říkali, že večer dovezou nové stromky, tak jsme se jeli přesvědčit. Bohužel výběr nebyl o moc lepší, ale nakonec jsme vybrali takový menší než obvykle (teda co se šířky týká), ale výška byla pořád přes 2m, takže částka 1140,-Kč i se zabalením byla opět pěkná. Ale mělo to jednu výhodu, stromeček se nám poprvé vešel rovnou do auta a nemuseli jsme ho složitě dívat na střechu jako obvykle. I děti z toho byly překvapené – když jsme zaveleli k odjezdu, tak se ptali, kde je stromeček, že prý na střeše nic nevidí.
Po polévce jsme vyrazili zase směr Modřany – tentokrát taťka vyrazil s Fílou napřed a měli za cíl to prozkoumat dále za golfové hřiště a mamka s Elou měli dorazit ke kopečku, zablbnout si na něm, počkat na kluky a hurá zpět k autu. Když holky dorazily ke kopečku, tak tam kluci ještě nebyli, ale za chvíli dorazili, tak děti parkrát sjeli kopeček a pak Fíla jel mamce ukázat, kde to s taťkou byli a taťka s Elinkou vyrazili zatím zpět k autu. Za golfovém hřištěm to bylo príma, za mostem byl rolbou projetý i okruh na bruslení, takže mamka byla ráda, že ji to Fíla ukázal. Eliška byla s taťkou nakonec u auta o chvíli dříve než druhé družstvo. Mamce se podařilo dostat i bota z vázaní, tak nemusela bosá do auta. Vrátili jsme bežky a jeli domů na pohádku a na zdobení stromečku. Na stromeček se děti s taťkou vrhli hned jak jsme dorazili (hlavně Eliška) a než ho dozdobili mamka udělala večeři (sushi). Jak říkali chlapi, byl to zase závod – ale 4 kolečka jsou ještě teď na stole:-)
Takže víkend super, už se moc těšíme, až to zase zopakujeme,děti bežky baví, takže je to príma!
Zapečená krkovice s bramborami
3 plátky krkovice bez kosti
smetana na šlehání
brambory
cibule
česnek
Brambory oškrábeme, nakrájíme na cca 0,5cm plátky. Maso naklepeme, osolíme a opepříme. Nádobu na zapečení vymažeme máslem a skladáme cibuli a brambory, které v kastrolu osolíme. Na brambory dáme maso s česnekem a cibulí a zakončíme vše vrstvou brambor. Dáme do trouby na 200stupňů, nejdříve s pokličkou a po cca 30min pečeme bez pokličky (asi 15-30min), aby se vypekla smetana a udělaly se ty výborně smetanové žmolky:-)